čtvrtek, 24. říjen 2002

Joao de Sousa Carvalho: Testoride Argonauta

Napsal(a) 

booklet booklet
Znáte nějakého portugalského skladatele? Tak touto otázkou by se určitě cítil zaskočen i nejeden hudební profesionál. Během uplynulého půlstoletí se sice repertoár řady profesionálních i amatérských těles rozšířil též o některé skladby z portugalské hudby renesanční, ale třeba portugalskou operu cizinec asi sotva kdy slyšel. Nahrávka opery Testoride Argonauta proto představuje nejen na českém trhu zcela unikátní záležitost. Jejím autorem je Jo°o de Sousa Carvalho (1745- 1798), jeden z nejvýznamnějších portugalských skladatelů své doby. Studium hudby absolvoval v Neapoli, tehdy nejdůležitějším centru italské opery, která v 18. století ovládala mnohá evropská jeviště, včetně lisabonského dvorního divadla. Po návratu domů se Carvalho věnoval především duchovní hudbě, učil na královské hudební škole a roku 1773 se stal dvorním kapelníkem. Složil ale také asi patnáct oper, většinou ve stylu italské opery seria, k níž náleží i Testoride (1780). Libreto od Gaetana Martinelliho je co do kvality spíše slabší. Jádro příběhu tvoří shledání otce (Testoride) se svým synem (Leucippo) a dcerou (Irene), jež je zamilována do otcova nepřítele Iasona. Leucippa pak neopětovaně miluje jistá Nicea, což pochopitelně komplikuje situaci. Vše samozřejmě nakonec dobře dopadne, ale realisticky vzato, mohlo se tak stát zhruba o 40 minut dříve, závěr je poněkud natahován. Není divu, že libreto skladatele neinspirovalo k větším dramatickým efektům, přesto opera obsahuje několik působivých árií a doprovázených recitativů. Poměrně bohatá orchestrace (flétny, hoboje, fagot, klariny, lesní rohy a smyčce) je místy invenční, někdy ale také bizarní. Celkový dojem díla ovšem závisí od provedení. Zde je nutno předem upozornit na dvě věci: za prvé, snímek vznikl před dvanácti lety pod taktovkou jednoho z průkopníků takzvané autentické interpretace, Reného Clemencice (který se věnoval více hudbě renesanční), a za druhé, jedná se o live nahrávku, což - kupodivu - není nikde uvedeno. Charakteristickým rysem snímku je tak celkově sušší, respektive reálný divadelní zvuk: nechybí otáčení not, dupot, místy je slyšet i nápověda. Pětice sólistů podává vesměs kvalitní výkony, které ovšem - při veškerém uznání - nedosahují těch nejvyšších met. Odhlédneme-li od daností jednotlivých hlasů, domnívám se, že po výrazové stránce má snímek rezervy, které by dílu velmi prospěly. Zvláště Elisabeth von Magnus - ač technicky dobře vybavená - působí v roli Icara poněkud sterilně; mnohé by vyřešila pouze pečlivější výslovnost a "zažití" textu. Vypracovanější je hra orchestru dobových nástrojů, za úvahu by ale snad stála volba temp, v nichž poněkud převládá mírumilovné allegretto moderato. Nevyhovující je trackování, které nerespektuje scény, ale odděluje pouze (většinu) árií. Celkově je zřejmé, že nahrávka si najde cestu především ke sběratelům a specialistům, i tak však patří všem, kdo se na ní podíleli, náš dík a uznání.

Vydavatel: Nuova Era / Panther

Stopáž: 63:42 + 60:48

Nahráli: Elisabeth von Magnus, Curtis Rayam, Lucia Meeuwsen, Daniela Hennecke, Lina Akerlund, Orchestre baroque du Clemencic Consort, René Clemencic

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.