Jitka Hosprová: Music for Viola
Instrumentální hudba Paula Hindemitha nepatří k pilířům repertoáru našich sólistů, což je škoda, protože je to hudba vzrušující, strukturálně zajímavá a melodická. A navíc nástrojově vděčná. Jsa ctitelem velkých mistrů minulosti, používal skladatel nejčastěji formový základ sonáty. Ten pak využíval ke kompozicím pro nezvykle bohaté spektrum nástrojů. Housle, klavír, flétna, klarinet, trubka, hoboj, lesní roh jsou běžné, obecně méně časté jsou altsaxofon, althorn, varhany, harfa, anglický roh a tuba. Nejvíce sonát – osm – však věnoval své milované viole. Jako její mistr (Amar Quartet) ji znal dokonale a je to znát z každé fráze. U nás tyto sonáty byly natáčeny jen výjimečně, viz
Sonáta op. 25 č. 1 ve stylově čistém podání Jana Pěrušky (ArteSmon). Stylově a technicky bravurní je i interpretace
Jitky Hosprové. Věnovat Hindemithovi celou desku svědčí o jejím nadšení a odvaze. I ve světovém kontextu totiž takových titulů není mnoho. Kompozičním vrcholem desky je
Sonáta pro sólovou violu op. 25 č. 1, interpretačním pak, dle mého názoru,
Sonáta op. 11 č. 4, kde je identifikace s „romantickým základem“ totální a podání Jitky Hosprové a její partnerky
Jitky Čechové má světovou hodnotu (viz fascinující výklad finální věty). Violová verze
Trauermusik s velmi dobrou participací
Pražského komorního orchestru je dojemnou tečkou projektu.
Jitka Hosprová prokázala nejen sympatickou odvahu (to platí ovšem i o vydavateli), ale i nástrojovou zralost. Kdybych se zaměřil jen na tónový projev, pak bych jistě našel v hindemithovské diskografii výraznější osobnosti (Kim Kashkashian, Nobuko Imai), ale hrát věrohodně Hindemitha je celostní záležitost.
Ve 30. a 40. letech byl Hindemith částí veřejnosti vnímán jako provokatér, v lepším případě jako novátor. Je smutné, že v roce 2015 je i projekt paní Hosprové možné vnímat jako provokující a nezvyklý. (Ostatně s Janáčkem to není ani po sto letech bohužel o moc lepší.) Nicméně právě „antiškatulkový“ koncept by mohl u nás i ve světě zaujmout… Proto Jitka Hosprová, Supraphon i nahrávací tým zaslouží uznání.
