pondělí, 23. červen 2003

Jiří Bělohlávek: (Mozart, Voříšek) - Mozart, Voříšek

Napsal(a) 

booklet booklet
Můj přítel-pozounista z konzervatoře, který si uměl představit tóniny v barvách, mi kdysi řekl, že D dur vidí jako nádherně azurové nebe. Při poslechu "dédurových" symfonií jsem spíše viděl barvu nádherně zelené jarní trávy. Přiznávám však, že jsem mohl být ovlivněn mimořádně teplými dny na přelomu dubna a května, kdy se celá příroda měnila před očima. Každopádně nový projekt Pražské komorní filharmonie je radostnou předjímkou oslav desetiletí orchestru. I když se na mě možná budou hráči tohoto báječného sdružení trochu zlobit, nebyl by zde dnes v takovém stavu a mezinárodní třídě, kdyby neměl v dirigentu Jiřím Bělohlávkovi uměleckého otce. Právě on je hlavním hráčem desky a jeho nástrojem je 50 stále ještě mladých muzikantů.

Jako vizitku nemohl dirigent s orchestrem zvolit lepší program, nežli hudbu vídeňského klasika Mozarta (Symfonie č. 38 Pražská D dur K504 ) a českého prae-romantika Voříška (Symfonie D dur op. 24 ). Na všech (to zdůrazňuji!) Bělohlávkových nahrávkách oceňuji vedle vypracovanosti detailů neomylný cit pro proporce. (Dnes je díky politikům v módě spíše slovo vyváženost.) Hudba klasiků mu k tomu dává dostatek prostoru.

Desce bych především přál, aby světu ukázala, že i Češi umějí hrát na špičkové úrovni, v souladu s vysokými současnými nároky, hudbu klasiků. Budeme-li totiž postupovat cestou eliminace, pak po odmítnutí Mozartů našich symfonických těles, nezbývá v tomto státě moc souborů, které umějí takovouto hudbu hrát bez uzardění. Pražská komorní filharmonie k nim rozhodně patří.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 60:31

Nahráli: Pražská komorní filharmonie, Jiří Bělohlávek

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.