pondělí, 23. červen 2003

Jiří Bělohlávek: (Mozart, Voříšek) - Mozart, Voříšek

Napsal(a) 

booklet booklet
Můj přítel-pozounista z konzervatoře, který si uměl představit tóniny v barvách, mi kdysi řekl, že D dur vidí jako nádherně azurové nebe. Při poslechu "dédurových" symfonií jsem spíše viděl barvu nádherně zelené jarní trávy. Přiznávám však, že jsem mohl být ovlivněn mimořádně teplými dny na přelomu dubna a května, kdy se celá příroda měnila před očima. Každopádně nový projekt Pražské komorní filharmonie je radostnou předjímkou oslav desetiletí orchestru. I když se na mě možná budou hráči tohoto báječného sdružení trochu zlobit, nebyl by zde dnes v takovém stavu a mezinárodní třídě, kdyby neměl v dirigentu Jiřím Bělohlávkovi uměleckého otce. Právě on je hlavním hráčem desky a jeho nástrojem je 50 stále ještě mladých muzikantů.

Jako vizitku nemohl dirigent s orchestrem zvolit lepší program, nežli hudbu vídeňského klasika Mozarta (Symfonie č. 38 Pražská D dur K504 ) a českého prae-romantika Voříška (Symfonie D dur op. 24 ). Na všech (to zdůrazňuji!) Bělohlávkových nahrávkách oceňuji vedle vypracovanosti detailů neomylný cit pro proporce. (Dnes je díky politikům v módě spíše slovo vyváženost.) Hudba klasiků mu k tomu dává dostatek prostoru.

Desce bych především přál, aby světu ukázala, že i Češi umějí hrát na špičkové úrovni, v souladu s vysokými současnými nároky, hudbu klasiků. Budeme-li totiž postupovat cestou eliminace, pak po odmítnutí Mozartů našich symfonických těles, nezbývá v tomto státě moc souborů, které umějí takovouto hudbu hrát bez uzardění. Pražská komorní filharmonie k nim rozhodně patří.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 60:31

Nahráli: Pražská komorní filharmonie, Jiří Bělohlávek

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.