pátek, 7. listopad 2003

Jiří Bárta - violoncello, Jan Čech - klavír: Violoncellové sonáty - Zoltán Kodály, Vítězslav Novák

Napsal(a) 

Zdánlivě neslučitelné, avšak na první poslech ideální kombinace. Taková je dramaturgie nového projektu Jiřího Bárty a pianisty Jana Čecha . Kodályho Sonáta pro violoncello a klavír nese vročení 1910, Sonáta pro sólové violoncello téhož autora vznikla o pět let později, Novák zkomponoval Sonátu pro cello a klavír v roce 1941. Výběrem kompozičních prostředků jsou si zde kupodivu Kodály s Novákem docela (i když relativně) blízcí, hlavně je však sbližuje vzrušený citový náboj, zvláště obrovitý "barbarský" sólový Kodály a Novák se svým autonomním, velmi dramatickým vyjádřením vzdoru vůči nacistické okupaci; Novákův vztek pochopili oba hráči skutečně velmi autenticky. Jiří Bárta vyjádřil emoce všech skladeb mistrně. V těžké zahraniční konkurenci (Wispelwey, Mørk - Kodály) obstál se ctí. Bártův projev je strhující, naprosto mimořádný. Při poslechu jsem nevycházel z údivu, jaké má jeho hra bohaté výrazové spektrum, jaké finesy dokáže v hudbě odhalit. K tomu ještě připočtěte pestrou paletu virtuózně zvládnutých technických prvků, které jdou zvláště v sólovém Bartókovi až na samu hranici možností člověka (občas i za ni). Bárta je vášnivý, exaltovaný, lyrický, melancholický, prostě vás jeho deska nemůže nudit. Výborný je i jeho klavírní partner Jan Čech. Zvlášť musím ocenit mistrné (a jistě náročné) dešifrování složitých vertikálních struktur v Novákovi. Zvukové sejmutí režisérem je typicky velmi dobré, můj ideál to sice není, ale rozhodně je akceptovatelné.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.