Sylvia Georgieva – cembalo. Produkce: Jan Nykrýn. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 1-4/2006, kostel U Jákobova žebříku, Praha. Vydáno: 2007. TT: 60:33, 67:32, 63:48, 59:33. DDD. 4 CD Praga Digitals PRD 350 027 (distribuce Classic).
O znovuobjevení klavírního díla J. A. Bendy (1722 – 1795) se zasloužil V. J. Sýkora, který v roce 1956 vydal v edici Musica antiqua bohemica šestnáct tehdy známých Bendových klavírních sonát a o dva roky později komplet Bendových klavírních sonatin. Jakkoli jsou obě tato vydání poplatná době, není pochyb o tom, že díky Sýkorovi vstoupil Benda do kontextu evropské klavírní tvorby jako jeden z nejzajímavějších autorů vůbec. Charakterem i kvalitou svého klavírního díla se Benda řadí po bok Carlu Philippu Emmanuelu Bachovi (1717 – 1788), jehož skladby jsou typickým projevem takzvaného „citového slohu.“
První kompletní nahrávka Bendových klavírních sonát je nepochybně významným vydavatelským počinem, a to tím spíš, že se jedná o nahrávku velmi zdařilou. Provedení skladeb se ujala bulharská cembalistka Sylvia Georgieva, absolventka prof. Zuzany Růžičkové. Bendovy sonáty se – stejně jako sonáty C. Ph. E. Bacha – vyznačují rychlým střídáním kontrastních výrazových prostředků na poměrně malé ploše. Toto „střídání nálad“ je pro interprety vždy velmi náročné, neboť hrozí nebezpečí „rozdrobení“ hudebního toku. Sylvia Georgieva je ovšem obdařena velkou muzikálností a ví přesně, kdy má Bendovu hudbu „vyprávět“ s bohatými recitativními rubaty, kdy má „vyzpívat“ klenuté melodické linie a kdy hudba „tančí“ v pevné rytmické pulsaci. Při veškeré pestrosti kontrastů je pojetí Sylvie Georgievy dokonale přehledné, vše v její hře působí naprosto přesvědčivě: tempa, agogika, artikulace i ornamentika.
V bookletu nalezneme text Pierra E. Barbiera o skladateli a jeho klavírních sonátách, dále technické údaje o obou cembalech, na něž byla nahrávka pořízena, a nechybí ani informace o tom, že Sylvia Georgieva hrála z vydání Bendových sonát, jež vyšlo v roce 1997 v Oxford University Press. Je překvapující, že Pierru E. Barbierovi uniklo, že sedmnáctou („neznámou“) Bendovu klavírní sonátu vydal nejen Oxford Press, ale už v roce 1972 V. J. Sýkora. Stručnou vysvětlující poznámku by si zajisté zasloužila také existence dvou rozdílných verzí Sonáty č. 12 c moll (ve francouzském sleevenotu je tato skutečnost alespoň zmíněna, anglický překladatel ji zřejmě přehlédl nebo nepokládal za důležitou). Pár drobností uteklo i editorovi bookletu: v odstavci věnovaném nástrojům, na něž byly nahrávky pořízeny, zmizely sonáty č.?2 a 6. Na hřbetu krabice s disky sice nalezneme informaci o tom, že se jedná o „first complete recording“, ale na obálku se tato zásadní informace nedostala. Záhadou zůstává také to, proč je v bookletu fotografie pouze jediného cembala a ne obou nástrojů, na něž Sylvia Georgieva hrála. Krásnou ukázkou evropského jazykového babylonu je pak jazykové vybavení projektu: na přebalu je pouze angličtina, v přehledu skladeb nalezneme souběžně češtinu, angličtinu, němčinu a francouzštinu (přičemž označení nástroje je z nějakého důvodu pouze anglicky), Bendův životopis a informace o interpretce jsou jen anglicky a francouzsky, další texty pak představují podivuhodnou směsici angličtiny a češtiny…
Body: 5 z 6
