Nové CD od české firmy Arta nabízí posluchačům čtyři z koncertů Jiřího Antonína Bendy. Navzdory tomu, že se jedná o rodáka z Čech, všechna jeho předkládaná díla vznikla v Německu (velmi pravděpodobně v 70. letech 18. století), kam rodina Bendů postupně emigrovala (jak bylo ostatně v našich dějinách mezi uměleckými kruhy běžné). Možná, že právě tomuto pobytu vděčíme za hudební obsah Bendových koncertů pro obligátní cembalo, dvoje housle, violu a violoncello, které jsou určitou syntézou vývojových proudů, jež na Bendu v zahraničí působily.
Václav Luks přistoupil jako umělecký vedoucí souboru Collegium 1704 , s nímž se specializuje na historicky poučenou interpretaci, k dílům s obdivuhodným citem nejen pro vnější stránku děl, to jest pro tempové odlišnosti, terasovitou dynamiku i artikulační specifika nástrojových partů. Bendovy koncerty jsou zde nabídnuty ve srovnání s některými jejich staršími nahrávkami v přirozenější, ba dokonce v muzikálnější podobě, jejímž cílem zdaleka není pouze rytmická přesnost hraničící až s vojenskou strohostí, jak je možno se s ní u některých nahrávek pořízených na moderní nástroje setkat. Naopak, Benda Václava Lukse vyzařuje důkladné obeznámení a porozumění dobovým zvyklostem jak po stránce interpretační, tak i co se týče vnitřního náboje a sdělení hudebních děl (Luks je navíc i autorem zajímavě pojaté textové přílohy v bookletu). Při poslechu nahrávky jsem se musela neustále bránit tomu, aby mé vnímání neupřednostňovalo cembalo před ostatními nástroji. To, že Luks disponuje špičkovou technikou, chápu jako „pouhou“ samozřejmost v pozadí. Zvláště sólové partie cembala však prokazují, že na nástroj (francouzskou kopii od firmy Tečička – Hüttel – Šefl ) hraje interpret nejen vysoce muzikální, ale navíc skutečně vybavený široce rozprostřeným vzděláním – „historickou poučeností“ nejvyšších kvalit. Jemná agogika, vetkaná do všech sólových částí, má za následek jakousi ryzí, opravdovou sdělnost díla. Tím však nemá být řečeno, že houslisté Lenka Koubková a Jan Hádek , violista Michal Kuchařík a cellista Libor Mašek , hrající rovněž na kopie starých nástrojů, nezasluhují ocenění. Právě naopak, jejich vynikající souhra a vzájemná hudební empatie jsou zde opět jakousi známkou profesionality, nad kterou není snad ani nutno se pozastavovat. Věrné a citlivé imitační „reakce“ interpretů, neomylný smysl pro podstatu v hudebním předivu díla, „jednohlasně“ a kultivovaně uzavírané fráze – to všechno jsou atributy, jimiž se předkládaná nahrávka honosí (tuším, že k nastudování koncertů soubor nepoužil vydání z edice MAB). Snad by se v závěru hodilo souboru, jehož vedoucí stojí v letošním roce třeba za ambiciózním projektem sestaveným z vrcholných duchovních děl Johanna Sebastiana Bacha, poděkovat za to, že tentokrát nabízí posluchačům právě díla českého autora a přispívá tak mimo jiné k upevnění našich národních hodnot.
Tereza Kibicová
HHHHH
Čtyři Bendovy cembalové koncerty vzniklé v 70. letech 18. století jsou v jistém smyslu slova ještě předmozartovské, ale dopřávají už sólistovi výsadní a dominantní postavení (byť je protagonista desky a autor průvodního slova Václav Luks nazývá „jistou formou kvintetu“). Poznámka se vztahuje spíše k nejmenšímu možnému obsazení a „partnerské“ roli doprovodných smyčců.
Témata vět zde nejsou ještě tak jasně formulována a ohraničena jako v klasicismu, ale znějí natolik výrazně, že si je ucho rázem zapamatuje – a to především díky výbušnému emocionálnímu náboji, který se blíží strhujícímu „drajvu“ Vivaldiho koncertů. (Musím přiznat že zejména úvodní Koncert g moll na mě působí téměř návykově.)
Cembalový part je hoden virtuosa – ten se ovšem nachází ve schizofrenní situaci obligátního výrobce continua a sólisty v jednom, takže během skladby si hráč vskutku neodpočine. Nahrávka, na níž se kromě renomovaného cembalisty Váslava Lukse podíleli v kruzích „autentických“ interpretů neméně známí houslisté Lenka Koubková , Jan Hádek , violista Michal Kuchařík a Libor Mašek na violoncello, je akusticky „obhospodařena“ vynikajícím způsobem (zvukový režisér Aleš Dvořák ). Slyšíme každou notu; přesto tam, kde je to žádoucí, podleháme iluzi komorního orchestru. Nic nevyčnívá, každý nástroj má svůj prostor.
Partnerství zmíněné na začátku se projevuje tu skromným přizvukováním smyčců, tu motivkem vypíchnutým do popředí. Především ale jednomyslnou shodou zvoleného afektu. Ale zaposlouchejme se teď už konečně do výkonu sólisty. Cembalo umí být nástroj neskonale nudný; pod rukama Václava Lukse se však každý takt stává dobrodružstvím. Artikulační nuance a jemnosti ve frázování, patrné při třetím čtvrtém poslechu dělají z mrtvých not hudbu. Hudbu, která hovoří.
Dita Hradecká
HHHHH
Kde je CD číslo 2 a proč není text Václava Lukse delší? To napadne mnohého posluchače-čtenáře, až se dostane k bendovské desce, po Gottfriedu Fingerovi dalšímu milému překvapení firmy Arta. Tentokrát nám sice její protagonisté neodhalují neznámé jméno, ale osobnost, v jejímž díle je stále co objevovat.
Interpreti, kteří se na expedici po stopách Jiřího Antonína Bendy vydali, jsou posluchači dnes již zkušenými průvodci. Inspirováni požadavky C. Ph. E. Bacha, aby hudebník předával druhým vlastní prožitek, se v tomto směru opravdu činí. Pomineme-li jejich technickou vybavenost, stylovou poučenost, dokonce snad i vytříbenost, vdechují skladbám život a vrací jim zašlou slávu (Koncerty g moll, h moll, f moll a G dur ). Nespokojili se ovšem jen se sfouknutím prachu a pustili se do pečlivého, citlivého a obezřetného očišťování ode všech nepatřičných nánosů, což je zvlášť patrné v ukázkově procítěných pomalých větách a podtrhuje to i zvolené komorní – intimní – dialogické obsazení coby odraz Sturm und Drang. (Zasazení do dobového kontextu, jakož i pojítka s literaturou výstižně a velmi poutavě nastiňuje text Václava Lukse.)
Collegium 1704 má vycizelovaně čistý zvuk – housle si opravdu vychutnáte – prostý jakékoli sterilní prázdnoty a kopie dobového francouzského cembala pod rukama Václava Lukse rozkvétá. Spokojený bude i posluchač, který by byl ještě spokojenější, kdyby našel v krabičce CD „Benda – Volume 2“. Třeba se ho v budoucnu dočká.
Dina Šnejdarová
Vydavatel: Arta/distribuce 2HP Production
Stopáž: 69:49
EAN: F10133
Nahráli: Collegium 1704: Václav Luks – cembalo, um. vedoucí, Lenka Koubková, Jan Hádek – housle, Michal Kuchařík – viola, Libor Mašek – violoncello
Body: 6 z 6 – tip Harmonie