Jindřich Feld – Cosmae Chronica Boemorum

Magdalena Hajóssyová – soprán, Vladimír Doležal – tenor, Jiří Kubík – baryton, Klemens Slowioczek – bas, Radovan Lukavský – vypravěč, Kühnův smíšený sbor, sbormistr Pavel Kühn, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Stanislav Bogunia. Produkce: Pavel Procházka. Text: Č, A, F. Nahráno: live, 26.10.1993, Rudolfinum Praha. Vydáno: 2004. TT: 69:40. DDD. 1 CD Radioservis CRO 242-2-631.

Kosmova kronika je nevyčerpatelný materiál. Historiky stále zaměstnává věrohodnost jejích informací, osoba kronikáře samotného a jeho politického postoje (vznikla kronika skutečně na zakázku a k oslavě Přemyslovců?). Její epizody prošly mnoha dalšími transformacemi, Kosmovým bezejmenným postavám byla v průběhu historie dána jména a centrální pověst o Krokovi a Libuši dokonce získala svým způsobem státoprávní roli. Oratorium-kantáta Cosmae Chronica Boemorum , první rozměrné vokálně-symfonické dílo Jindřicha Felda, je z roku 1988, premiéru měla roku 1993 a živá nahrávka je právě z ní. V tomto smyslu je tedy snímek zvukovým dokumentem. Výpověď a účinek díla se může jinou interpretací výrazně proměnit a premiérový výkon – jak známo – nemusí být vždy ten pravý a nejlepší. To je možná i tento případ. Týká se to i stěžejní role vypravěče, obsazené jedním z nejpovolanějších, totiž Radovanem Lukavským . Jeho pojetí přece jen asi při vší obdivuhodné kultuře jazyka zůstává příliš ve stylu patetického deklamování, jež v tak rozlehlém díle hrozí monotonií, zvláště, když hlasu už ubylo na barvě. Na dojmu monotonie má však nejspíš podíl hlavně samotná faktura Feldovy partitury. Její nálada i prostředky zůstávají v podstatě tytéž v úsecích epických, dramatických, lyrických i – kupodivu – žertovných (epizoda zuřivého kněze). Samozřejmě vytane na mysli Orff či Stravinskij a jejich mnohotvárnost v jednoduchosti. Feldově oratoriu-kantátě podle mého názoru schází hudebně dramatická struktura. Snad se příliš spolehl na účinnost a nosnost textových úseků vypravěče (vypravěč v češtině, zpívané úseky v originální latině), mezi nimiž nakonec tvoří hudba nikoli spojnice, nýbrž předěly. A právě zde zřejmě nastalo, co jsem již zmínila. Při poslechu z nahrávky se přes všechny rytmy, souzvuky žesťů a sborů a melismata sól v hudbě mnoho neděje. Příliš mne nepřesvědčily ani některé výkony sólistů: Magdalena Hajóssyová již roku 1993 měla hlas nepříjemně ostrý, Vladimír Doležal má smůlu, že jeho hlas vydrží extrémní polohy podobných děl, těžko jim však může dát jiný výraz. Barytonista Jiří Kubík a basista Klement Slowioczek mají menší plochy a provedli je solidně, solidní byl i výkon Kühnova sboru . Nicméně opakuji: premiérové provedení nebývá vždy dobré používat jako měřítko kvality díla.

Vydavatel: Radioservis

Stopáž: 69:40

Nahráli: Magdalena Hajóssyová – soprán, Vladimír Doležal – tenor, Jiří Kubík – baryton, Klemens Slowioczek – bas, Radovan Lukavský – vypravěč, Kühnův smíšený sbor, sbormistr Pavel Kühn, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Stanislav Bogunia

Body: 3 z 6

Sdílet článek: