středa, 14. květen 2003

Jean Sibelius: 10 skladeb pro klavír op. 58, Jääkärimarssi op. 91a, 13 skladeb pro klavír op. 76, Rondina op. 68, Bagately op. 34

Napsal(a) 

booklet booklet
Přestože hlavním nástrojem Jeana Sibelia byly housle, zanechal tento skladatel překvapivě rozsáhlý klavírní odkaz. Ve více než dvou desítkách opusů převažují - až na několik málo výjimek - cykly charakteristických kusů. Přestože jejich počet vysoko překračuje číslo sto, žádný z nich se nezačlenil do běžného pianistického repertoáru. V šestatřiceti klavírních miniaturách, které pro nás vybral vynikající finský pianista Olli Mustonen, se před námi otevírá podivuhodný svět s kaleidoskopickými proměnami nálad a neopakovatelných obrazů. Mustonen, který proslul nejen jako pianista, ale také jako skladatel a dirigent, je znám svým mimořádně tvůrčím přístupem ke klavírní interpretaci. Nejinak je tomu i na této nahrávce. Nejenže změnil pořadí jednotlivých čísel v opusech 76 a 34, aby dosáhl maximální pestrosti a gradace, ale posunul i celkové vyznění těchto romanticko-impresionistických Sibeliových skladeb do nezvykle civilní a málem humorné roviny. Docílil toho především tím, že využil svého skvělého prstového staccata či nonlegata a nasadil je i tam, kde autor předepsal legato. Neméně skvělé jsou i Mustonenovy rychlé repetované tóny. Sibeliova hudba získává tím vším nečekanou, mnohdy až pikantní jiskřivost. Jako protiváhu dokáže pak Mustonen vystavět pomalé kantilénové skladby nesmírně barevně a téměř snově. Olli Mustonen znovu prokázal, že patří ke špičkovým pianistům, a je nám o to sympatičtější, že se ujal klavírních skladeb finského národního skladatele, jež z neznalosti považujeme za "okrajové". A přestože není jisté, zda se Mustonenovi podaří prolomit jistou rezervovanost pianistů vůči Sibeliovu klavírnímu dílu, dokázal, že rozhodně stojí za pozornost.

Vydavatel: Ondine / Classic

Stopáž: 65:01

Nahráli: Olli Mustonen - klavír

Body: 5 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.