pondělí, 29. červenec 2013

Jean Fournet v Praze - Franck, Falla, Debussy

Napsal(a) 

Jean Fournet v Praze - Franck, Falla, Debussy Jean Fournet v Praze - Franck, Falla, Debussy

Česká filharmonie, František Maxián st. – klavír, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Český pěvecký sbor, Josef Veselka – sbormistr, Jean Fournet – dirigent. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1963-1967, Rudolfinum, Praha. Vydáno: 2013. TT: 51:01, 70:46, 64:45. AAD. 3 CD Supraphon SU 4122-2.

Vydání českých nahrávek významného francouzského dirigenta Jeana Fourneta na třech kompaktních discích je počin velmi chvályhodný a zvláště pro zahraniční prezentaci Supraphonu užitečný. Především jde o mimořádnou osobnost, která v dobách masivního nástupu stereofonie koncem padesátých let i v pozdějších desetiletích sice nezářila karajanovsky či bernsteinovsky, avšak vždy budila respekt a úctu a dodnes se na ni vzpomíná. Mimochodem Fournet dirigoval prakticky až do konce svého života. Ještě ve svých neuvěřitelných devadesátinách (v roce 2003!) řídil Českou filharmonii v Praze, ba dokonce i na japonském turné! V neposlední řadě je nové fournetovské album užitečné i tím, že nahrávky na něm jsou špičkové úrovně a obstojí velmi čestně a přesvědčivě i dnes. Jsou další skvělou vizitkou úrovně dvou našich prvořadých těles v šedesátých letech dvacátého století – Ančerlovy České filharmonie a Smetáčkova Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK . Všechny nahrávky kompletu vznikly v období, kdy Supraphon systematicky budoval svůj hudební archiv. V dobách totality se k nám až na nepatrné výjimky gramofonové desky ze Západu nedostaly. Proto bylo nutno, aby katalog jediné tehdejší československé firmy suploval desítky, ba stovky nahrávek základních děl všech historických období. Mezi nimi samozřejmě zaujímá důležité místo francouzská tvorba. Tou se v té době zabývala velmi intenzivně Česká filharmonie. Už v padesátých letech (před nástupem sterea) se u nás objevil výborný francouzský dirigent Roger Désormière (za filharmonickou nahrávku Bizetovy Arlézanky z roku 1950 získal v roce 1982 Grand Prix National du Disque de l’Académie du Disque). Vedle něho byl vítaným hostem na koncertech Charles Munch, avšak na desky natáčel a tím i skvělé dokumenty pořídil pouze Désormière. Je škoda, že si vydavatel dnes nemůže dovolit nabízet v širším rozsahu historické nahrávky, jež byly překonány technicky. Při poslechu těchto starých LP desek si uvědomujeme, že Jean Fournet a po něm Serge Baudo rozhodně nebyli prvními dirigenty, kteří naučili naše orchestry hrát francouzské impresionisty natolik, že začaly být považovány za jejich ideální interprety. Fournet natáčel s filharmonií už v době sterea a jeho nahrávky Debussyho MořeNokturen byly zjevením. Později k nim přidal dvě části (škoda že ne celý komplet!) z Obrazů (Iberia , Jarní ronda). Jak se dnes můžeme přesvědčit ze vzorně digitalizovaných snímků (Jan Lžíčař), náš první orchestr doslova hýřil barvami svých instrumentů a jejich skupin a stylově dokázal akceptovat Fournetův smysl pro výrazové nuance – mnohem barvitěji a dráždivěji než slyšíme na (byť výborných a zahraničně oceněných) nahrávkách Serge Bauda. Příkladem je úchvatně plynoucí, vzrušivě dýchající 2. věta (Vůně noci ) skladby Iberia a strhující tanečnost jejích vět krajních. Podobně lze hovořit i o populární minisuitě tří tanců z Fallova Třírohého klobouku . Zcela zvláštní kapitolou by mohl být Fournetův francouzský romantismus. K němu je nutno přistupovat opět s notnou dávkou smyslu pro orchestrální barevnost a zvláštní agogiku, dosti vzdálenou německé či české. Z toho důvodu bylo tehdy velmi moudré spolupracovat na nahrávkách symfonických básní Césara Francka s Jeanem Fournetem. V tomto smyslu je nejcennějším snímkem alba kompletní nahrávka symfonické básně Psyché , tedy verze se sborovými vstupy ženského sboru a tenoristů, která je dodnes i na hudebních nosičích vzácná. Výkon FOKu je nutno ocenit. I přes drobné nuance a pihy na kráse (zvuková homogenita, místy i ladění) je České filharmonii (natočila s Fournetem zbývající tři básně a symfonickou větu z oratoria Vykoupení ; sólový klavírní part v básni Džinové hrál František Maxián  senior) rovnocenným soupeřem. O sboru Josefa Veselky (tehdy ještě Českém pěveckém ), který byl pozván k nahrávkám PsychéNokturen , nelze hovořit jinak než pozitivně.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.