středa, 21. srpen 2002

Jean Baptiste Lully: Persée

Napsal(a) 

booklet booklet
Francouzská barokní opera je z podstaty svého stylu nepochybně více náročná - tedy alespoň pro nefrankofonní posluchače - než soudobá opera italská, zvláště pak, je-li prezentována ve formě koncertní, neřkuli v podobě zvukového snímku. A přesto jsou díla, která tyto ztížené podmínky snadno překonávají. Jedním z nich je právě Persée Jeana Baptista Lullyho. Velmi solidní základ tvoří Quinoltovo libreto zpracovávající přes Ovidia antickou báji o slavném polobohu Perseovi, Gorgoně Meduse, krásné Andromedě, její hrdé matce Kassiopé a samozřejmě téměř celém pantheonu olympských bohů, kteří tehdy ještě velmi pečlivě sledovali, co se na zemi děje, a zhusta zasahovali do konání smrtelníků. Lullyho opera (1682), komponovaná v době tvůrčího vrcholu, patří celkem jistě mezi autorova nejzdařilejší díla. Barvitý děj inspiroval Lullyho k rozehrání bohaté škály hudebních nálad nejen ve vokálních partech, ale i v orchestru. Efektní jsou i početné sborové scény, které nejsou pouhým pompézním dekorem, ale mají i svébytnou dramatickou úlohu.

Nahrávka této tragedie lyrique (se šťastným koncem samozřejmě) pochází z koncertního provedení opery, které se uskutečnilo v Paříži loňského roku pod vedením Christophera Rousseta . Snímek se tak řadí mezi další pozoruhodné kreace tohoto mladého umělce, který je znám jako cembalista i dirigent programově se věnující operním dílům 17. a 18. století. Oslnivý a přitom velmi přirozený zvuk sboru i orchestru, plynoucí ale srozumitelné recitativy, a celkový spád děje lze jistě připsat k Roussetovu dobru. Téměř třicet rolí a roliček bylo rozděleno mezi jedenáct sólistů, z nichž dnes největší hvězdou je tenorista Paul Agnew v titulní roli. Ta však, kupodivu, poskytuje svému interpretovi jen velmi umírněný prostor k seberealizaci. (Možné vysvětlení tohoto poměrně nezvyklého úkazu najde čtenář v průvodní studii v bookletu.) Virtuózní party však nenajdeme ani u dalších postav, těch bychom se dočkali až asi o 30 let později u další skladatelské generace. Většina pěveckých výkonů si však zaslouží plné uznání. Jako zdatný haute-contre se v roli Mercura představil také Robert Getchell , u dam je třeba zmínit dramaticky pěkně ztvárněné role Androméde (Anna Maria Panzarella - soprán) a Cassiope (Monique Simon - mezzosoprán). První místo však patří Salomé Haller , jejíž Mérope si jistě všechny získá díky svému krásnému sopránu, měkkému a svítivému ve všech polohách. Bohužel, není jisté, zda-li nakonec také skryla svou tvář anebo zkameněla při pohledu na Medusinu hlavu, což osobně považuji za největší nedostatek tohoto projektu. - Několik nepřesných nástupů, vzrušené dýchání continuistů, obracení not, či dupání na jevišti jsou totiž přirozenými jevy živých nahrávek a rozhodně nejsou jakosti na závadu.

Vydavatel: Astrée Naive / Classic

Stopáž: 52:24 + 56:03 + 56:23

Nahráli: Paul Agnew, Anna Maria Panzarella, Salomé Haller, Jerôme Correas, Vincent Billier, Monique Simon, Robert Getchell, Béatrice Mayo Felip, Laurent Slaars, Cyril Auvity, Bruno Rostand, Maitrise du Centre de Musique Baroque de Versailles, "Les Chantres de la C

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.