Jean Baptiste Lully: Persée

Nahrávka této tragedie lyrique (se šťastným koncem samozřejmě) pochází z koncertního provedení opery, které se uskutečnilo v Paříži loňského roku pod vedením Christophera Rousseta . Snímek se tak řadí mezi další pozoruhodné kreace tohoto mladého umělce, který je znám jako cembalista i dirigent programově se věnující operním dílům 17. a 18. století. Oslnivý a přitom velmi přirozený zvuk sboru i orchestru, plynoucí ale srozumitelné recitativy, a celkový spád děje lze jistě připsat k Roussetovu dobru. Téměř třicet rolí a roliček bylo rozděleno mezi jedenáct sólistů, z nichž dnes největší hvězdou je tenorista Paul Agnew v titulní roli. Ta však, kupodivu, poskytuje svému interpretovi jen velmi umírněný prostor k seberealizaci. (Možné vysvětlení tohoto poměrně nezvyklého úkazu najde čtenář v průvodní studii v bookletu.) Virtuózní party však nenajdeme ani u dalších postav, těch bychom se dočkali až asi o 30 let později u další skladatelské generace. Většina pěveckých výkonů si však zaslouží plné uznání. Jako zdatný haute-contre se v roli Mercura představil také Robert Getchell , u dam je třeba zmínit dramaticky pěkně ztvárněné role Androméde (Anna Maria Panzarella – soprán) a Cassiope (Monique Simon – mezzosoprán). První místo však patří Salomé Haller , jejíž Mérope si jistě všechny získá díky svému krásnému sopránu, měkkému a svítivému ve všech polohách. Bohužel, není jisté, zda-li nakonec také skryla svou tvář anebo zkameněla při pohledu na Medusinu hlavu, což osobně považuji za největší nedostatek tohoto projektu. – Několik nepřesných nástupů, vzrušené dýchání continuistů, obracení not, či dupání na jevišti jsou totiž přirozenými jevy živých nahrávek a rozhodně nejsou jakosti na závadu.

Vydavatel: Astrée Naive / Classic

Stopáž: 52:24 + 56:03 + 56:23

Nahráli: Paul Agnew, Anna Maria Panzarella, Salomé Haller, Jerôme Correas, Vincent Billier, Monique Simon, Robert Getchell, Béatrice Mayo Felip, Laurent Slaars, Cyril Auvity, Bruno Rostand, Maitrise du Centre de Musique Baroque de Versailles, „Les Chantres de la C

Body: 4 z 6

Sdílet článek: