Jaroslav Svěcený – housle, Michal Dvořák – keyboards, Radim Hladík, Jiří Janouch – akustické a elektrické kytary, Miloš Vacík – perkuse ad. Produkce: Michal Dvořák. Text: Č, A. Nahráno: 9/2007 – 4/2008, studio Basefloor. Vydáno: 2008. TT: 42:15. DDD. CD Subiton – Kangaroo Production.
Jaroslav Svěcený a Michal Dvořák vyprodukovali v roce Vivaldiho jubilea projekt s názvem Vivaldianno MMVIII . Vivaldiho hudba byla dle slov známého houslisty pro jejich projekt „podezdívkou“. Cyklus Čtvero ročních dob je v gramofonových dějinách nejčastějším objektem zájmu hudebníků, od seriózních či takzvaně autentických provedení až k muzikotepectví nejrůznějšího kalibru. Koneckonců jeden poměrně nový produkt máme i v Čechách díky Pavlu Šporclovi (Supraphon Music). Vivaldi unese hodně tvůrčí potence či impotence a je to koncertní jistota, což dokládají letáky pražských koncertů pro turisty. Už jen pouhý popis nahrávek nebo úprav by zabral plochu celé recenzní rubriky. Například Leopold Stokowski přetvořil v roce 1967 dílo pro big band New Philharmonia Orchestra. Známe aranže rockové i výlety do world music. Prostě když se zaštítíte velkou ideou, tak můžete dělat se zápisem autora, který na vás nemůže, co chcete, nebo co chce modla jménem „trh“. Nejznámější a komerčně zdaleka nejúspěšnější přetvoření „Čtveráků“ provedl v roce 1989 Nigel Kennedy. Jeho originální reflexe provokuje ještě dnes. Proti němu jsou Anne-Sophie Mutter, Fabio Biondi, Simon Standage nebo Giuliano Carmignola úplnými beránky. (Bond, filmové a kavárenské úpravy raději pominu.)
Projekt známého zastánce boření žánrových hranic, houslisty Jaroslava Svěceného, a bývalého člena formace Lucie, klávesisty Michala Dvořáka, s ingrediencemi jazzu, rocku a world music je pokusem o sofistikovaný přístup k tomuto opusu, pohled lidí 21. století na člověka 18. století, s kterým můžete nebo nemusíte souhlasit. Každopadně vás však přinutí k zamyšlení a zaujmutí stanoviska.
Musím se přiznat, že když jsem si desku pustil poprvé, tak mně nebylo zrovna dobře. Slyšel jsem více dua S + D nežli Vivaldiho, změť přirozených a umělých zvuků, hodně samplů včetně digitálně zpracovaného zvuku hracího strojku, dost etnických prvků, ovšem spíše organologických než strukturálních, prvoplánový pokus vyjádřit v duchu fotografií v bookletu pestrost karnevalových Benátek, stylovou a teritoriální všehochuť; jako bych se opět setkal s něčím, co připomínalo legendární Čapkův dort pejska a kočičky. Poslouchal jsem to však znovu a znovu a začínal jsem objevovat určité prvky koncepce, upřímnou snahu všech hlavních protagonistů dát své vizi přesvědčivý tvar. Pravda, autoři mě nepřesvědčili, že všechen materiál, který použili, byl nezbytný, že občasná přemíra těžké zvukové opulentnosti je na místě, že Michal Dvořák je českým Chickem Coreou a Jaroslav Svěcený, kterého mám raději v roli nesporné autority v propagaci mimořádné historie českého houslařství, je naším Nigelem Kennedym či Giulianem Carmignolou. Nicméně by bylo bláhové projekt lehkovážně zavrhnout. Určité kvality nesporně má. Nicméně doufám, že producentská dvojice nebude dělat podezdívku z dalších skladatelů… Sám za sebe mohu jen dodat, že jsou mi milejší celé architektonické skvosty nežli pouhé podezdívky.
Body: 3 z 6
