Janáčkův komorní orchestr – Czech Music for Strings

(Janáček, Haas, Martinů)

Janáčkův komorní orchestr, Jakub Černohorský – umělecký vedoucí. Text: A, N, F. Nahráno: 2009-2010, kostel Československé církve husitské, Ostrava. Vydáno: 2011. TT: 64:42. DDD. 1 CD Chandos Records CHAN 10678.

Při pohledu na nové CD Janáčkova komorního orchestru nemohu nevzpomenout na jeho někdejší první LP desku, která jej v roce 1975 představila v italském barokním repertoáru. Už tehdy zaujali špičkoví členové ostravských filharmoniků svěžím a vitálním hudebním projevem, byť jejich tehdejší pojetí interpretace baroka by jistě dnešní zastánci tzv. poučené interpretace (bohužel někdy až militantní) odmítli. Přesto se přiznám, že tuto první zvukovou vlaštovku Janáčkovců na komerčním nosiči mám velmi rád a s oblibou se k ní čas od času vracím. Dnes už se tento ansámbl představuje v úplně jiném složení a umělecké konstelaci. Především už v jeho čele nestojí legendární zakladatel a dlouholetý šéf Zdeněk Dejmek. K naší velké lítosti už od minulého roku není mezi námi a toto CD mu členové orchestru věnovali. Jeho nástupcem je od roku 2005 Jakub Černohorský , mladý umělec se zkušenostmi nejen orchestrálního hráče, ale i sólisty koncertů nejen doma, ale i v zahraničí, od roku 2008 koncertní mistr ostravské Janáčkovy filharmonie. Fakt, že Janáčkovce pozvalo k realizaci tohoto nejnovějšího CD renomované anglické vydavatelství, je dalším velkým úspěchem tohoto ansámblu. Na tomto labelu už s jakousi samozřejmostí očekáváme počiny nejen umělecké, ale i dramaturgické. Pravda, Janáčkovu Suitu pro smyčce můžeme mít k dispozici na mnoha nahrávkách z domova i ze světa, rovněž Haasova skladba Study už dnes není neznámá díky nahrávkám dirigentů Bělohlávka, Albrechta a Obstfelda. Ovšem při pohledu na ostatní tituly dramaturgické zajímavosti nemůžeme přehlédnout. Tou nejnápaditější je novodobá adaptace Janáčkova 1. smyčcového kvartetu pro smyčcový orchestr z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty, která je dílem koncertního mistra a uměleckého šéfa Australského komorního orchestru Richarda Tognetiho. Adaptaci svého Sextetu provedl Martinů sám. Za dobrý dramaturgický nápad lze považovat i konkrétní sestavu titulů. Na začátku i na konci je Janáček, pokaždé však diametrálně odlišný – CD otevírá mladý romantik, uzavírá vrcholný modernista. Už od počátku Janáčkovy Suity jsme v sympatickém zajetí komorního, nikoliv orchestrálního muzicírování. Jedenáctičlenný ansámbl má blíže k zvuku kvarteta než k orchestrální sazbě. To je zřejmé hned po začátku – při výrazově dynamické prezentaci hlavního tématu. Předivo lyrické výpovědi 2. věty neztrácí svou subtilnost, a přece je dynamicky nabité! Scherzo je ve zvuku opět spíše komornější, jeho dvořákovsky laděné trio působí velmi malebně! I druhá pomalá věta je dynamicky působivě vystavěná – při pianissimech až mrazí! Martinů Sextet hrají Janáčkovci spíše lyričtěji, než jsme zvyklí. Opět je tam řada zajímavých okamžiků – například ve střední části pseudoscherza, skladatelem rafinovaně umístěného do útrob 2. věty, rozkvete z působivé jednohlasé kantilény pozoruhodná emotivní sazba! Díky komornímu projevu s citlivou dynamikou výborně vycházejí pasáže zvukově hutnější, například v samotném závěru celé skladby. U Hasse jsou výborně dynamicky propracované polyfonní pasáže, každá svým způsobem osobitá. Nelze zde přeslechnout vlivy folkloristické, jež Janáčkovci dokážou obdařit zvláštní zemitostí se záměrně nedůslednou čistotou unison. Pouze přítomnost kontrabasu a hutnější zvuk v některých pasážích odlišují adaptaci Janáčkova 1. kvartetu od původního originálu. O interpretační obtížnosti tohoto úkolu netřeba pochybovat! Známé janáčkovské výkřiky znějí osaměleji a tedy přesvědčivěji v původním originále, zatímco například flažoletové plochy získávají ve větším ansámblu více zvukovosti, svítivosti a dramatičnosti. Výkřikové odpovědi ve 3. větě útočí s neobyčejnou bizarností! Zde se celkový výraz nejvíce liší od originálu a působí drtivěji. Nádherná – výrazově i zvukově – je závěrečná věta, kterou Janáčkovci vystupňovali od subtilní komorní sazby až po vrcholovou pasáž se zvukem již skutečně orchestrálním! Výborná gradace!

Body: 5 z 6

Sdílet článek: