čtvrtek, 17. červenec 2014

Jana Vonášková-Nováková a její Brahms

Napsal(a) 

Jana Vonášková-Nováková – housle, Irina Kondratěnko – klavír. Produkce: Matouš Vlčinský. Text: A, N, F, Č. Nahráno: Studio Martínek, Praha, 9, 10/2013. Vydáno: 2014. TT: 74:41. DDD. 1 CD Supraphon SU 4170-2.

Mediálně nenápadná, hudebnice v domácnosti, přesto dle mého mínění nejvýraznější česká houslistka současnosti. Jana Vonášková-Nováková mě vždy dokáže překvapit. Poprvé to bylo na soutěži Talent roku, podruhé na Pražském jaru, potře­tí svým silným vkladem do úspěchů Smetanova tria; největším překvapením je však pro mě její nejzávaž­nější nahrávací projekt – houslové sonáty Johannese Brahmse. I když proč, když někdejší brahmsovský komplet Smetanova tria byl po všech stránkách mimořádný! Pochopil-li jsem to správně, projekt by nevyšel, nebýt sponzorství pana Geofreye Pipera z nonprofitní luxemburské organizace MusicEnterprise. Musím dodat, že houslistka jej měla přemluvit, aby zaplatil desku navíc a mohla nahrát i So­nátu A dur op. 100, o níž se koneckonců zmiňuje booklet. Takto mi projekt, jinak v našich chudých poměrech na komplety mimořádný, připadá jako nedopsaná kniha. Tektonicky nádherně vzedmuté bloky Sonát G dur a d moll svírají neukotveného „bastarda“ – Sonátu F. A. E. (zkratka Joachimova hesla  „svobodný, ale sám"). O kompozici jednotlivých vět se podělili tři obdivovatelé Joachima, kterému je kolektivní dílo věnováno – dnes zapomenutý Dietrich a dva géniové, mladý Brahms a o generaci starší Schumann. Přes řadu kouzelných okamžiků je skladba na rozdíl od pozdějších tří Brahmsových sonát nesourodá, a to nejen obsahem, ale i formou (viz upovídaná Die­trichova první věta). Brahmsovo Scherzo z toho září jako drahokam. Houslistka udělala maximum pro pocit sevřenosti, ale asi je to nad síly kohokoliv. Ještě jsem neslyšel nahrávku, která by mě s dílem plně smířila.

Zato obě sonáty jsou mistrovskými opusy. Často mi připomínají mramorové kvádry z Carrary, respektive Michelangelovy sochy, kde se vnitřní krása snoubí s dokonalostí formy. Snad to nevyzní jako klišé, když napíši, že Jana Vonášková je hraje oduševněle, s velkou mírou empatie a pokory vůči hudbě a zápisu. Inklinuje spíše ke klidnějším tempům. I když k timingu Anne-Sophie Mutter, k jejímž nahrávkám se blíží, má většinou odstup. (Například 1. větu ze Sonáty op. 78 zvládá J. V. za 10:45, A.S.M. za 11:13. Naopak 1. větu v op. 108 hraje pomaleji – 8:14 oproti 7:51 Mutterové.) Jana Vonášková i na této nahrávce má velmi vřelý, barevně až opojný tón, perfektní rytmus, často probleskuje její temperament. V rámci klidněj­šího temporytmu měla občas ještě více pracovat s modelací frází a mikrotektonikou. V tom ji mohla rozhodněji podpořit jinak skvěle hrající Irina Kondratěnko. (Jejich souhra je bezchybná.) Jestliže bych měl vyzvednout skladbu, která si mě plně získala, pak by to byla „deštivá“ Sonáta G dur.

Záznam zvuku (režie Milan Puklický, zvuk Jan Lžičař) je standardně velmi dobrý, design Davida Cíglera, jak je teď u Supraphonu dobrým zvykem, příjemný a přehledný, sleeve note (Vlasta Reittererová) je pro posluchače spolehlivou introdukcí. Nahrávka je nejenže svébytným a po letité nahrávce Josefa Suka zdravým pohledem na Brahmsovy sonáty, ale zasluhuje i přes více méně nepodstatné otazníky nejvyšší hodnocení. S takovýmto Brahmsem strávíte hodinu, kdy se nebudete nudit.

 

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.