Jana Semerádová – Solo for the King

Jana Semerádová – barokní příčná flétna, Lenka Torgersen – barokní housle, Bertrand Cuiller – cembalo, Hana Fleková – violoncello. Text: A, N, F, Č. Nahráno: Kostel sv. Františka z Assisi v Praze, prosinec 2011. Vydáno: 2012. TT: 58:25. DDD. 1 CD Supraphon SU 4087-2.

Flétnistka Jana Semerádová je už léta stálicí české scény staré hudby a přináší pozoruhodné projekty. Dalším v pořadí je její nové CD Sólo pro krále , vydané dokonce za pouhé tři měsíce od natočení. Přibližuje hudbu na dvoře pruského krále Bedřicha Velikého (1740 –1786), od jehož narození letos uplynulo tři sta let a který je z dějin znám nejen jako vojevůdce a osvícenský panovník, ale i jako zanícený hudebník, flétnista a skladatel. Od mládí byl v kontaktu s předními umělci své doby, některé přímo zaměstnával; v Berlíně pak založil dvorní orchestr a operu. Na disk vybrala Jana Semerádová skladby J. S. Bacha (včetně dvou částí z proslulé Hudební obětiny na královo téma ), u nás málo známého J. P. Kirnbergera, J. J. Quantze, C. P. E. Bacha a F. Bendy, které dokládají proměňující se hudební vkus, přechod od pozdního baroka do klasicismu s příklady galantního a tzv. citového stylu. Celek je pro posluchače dokonce i vhodně tóninově seřazen. Sólistka, kterou představují půvabné fotky, se v rámci historicky poučené interpretace na nahrávce snaží odlišit jednotlivé kusy, jejich věty, úseky či fráze, což se jí daří. Vyzdvihuje harmonicky vypjatá místa, výrazem vynikají pomalé plochy. Citlivě jí sekundují francouzský cembalista Bertrand Cuiller a violoncellistka Hana Fleková . Krásně vyznívá Duetto e moll (s houslemi – Lenka Torgersen ) Bachova druhého nejstaršího syna Carla Philippa Emanuela. Vychutnala jsem si sólový zvuk flétny v Quantzově Sarabandě G dur , poněkud mi však vadilo, že uvolněný a afektovaný přednes narušil pravidelné metrum, což je pro některé interprety staré hudby typické. Na CD je znát pečlivost a samozřejmá profesionalita, na kterou jsme ostatně u Jany Semerádové zvyklí. Předkládaný disk je vlastně jakýmsi imaginárním hudebním banketem na postupimském zámku Sanssouci a výtečně ilustruje určitou oblast a období dějin hudby. Na závěr jen poznámku: ačkoli chápu komerční důvody, osobně mě mrzí, že reprezentativní nahrávka vydaná českou firmou nese titul jen v angličtině.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: