čtvrtek, 29. květen 2008

Jan Pěruška - The Praise of Viola

Napsal(a) 

Jan Pěruška - The Praise of Viola Jan Pěruška - The Praise of Viola

(Slavický, Lukáš, Hanuš, Eben, Kalabis)

Jan Pěruška - viola, Aleš Bárta - varhany, členové České filharmonie, Jan Kučera. Produkce: ArteSmon. Text: Č, A. Nahráno: 2001-2006, Český rozhlas R1 a kostel v Kralické ulici, Praha. Vydáno: 2006. TT: 51:32. DDD. 1 CD ArteSmon AS 720-2.

Je známo, že o violistech koluje celá řada anekdot. Ty vznikají zřejmě na základě mylné úvahy, že technické vlastnosti nástroje nějakým záhadným způsobem souvisejí s interpretačními limity interpreta. Kdyby se tento mýtus alespoň zčásti zakládal na pravdě, jistě by si Jan Pěruška (působící jako pedagog AMU, člen Stamicova kvarteta i sólista) nezvolil pro svůj nový disk skladby soudobých skladatelů, které vyžadují nejen promyšlenou a propracovanou interpretaci, ale především prvotřídní technické schopnosti. Nemluvě o tom, že neexistují žádné precedentní nahrávky, které by bylo možné použít jako vzor a konečně, výběr skladeb se ani zdaleka neblíží běžným repertoárovým kusům, které stačí kdykoliv "oprášit" a servírovat publiku. Pravda, The Praise of Viola (Chvála violy) není nejnápaditější název, ale na druhou stranu, co mají společného skladatelé Slavický, Lukáš, Hanuš, Eben, Kalabis? Snad jen rozšiřování tradičního neoklasického stylu a tvůrčí těžiště v druhé půli 20. století. Rapsodie per Viola Solo Klementa Slavického, Sonata per Viola Solo op. 243 Zdeňka Lukáše a Diptych per Viola Solo op. 115/II Jana Hanuše vzájemně tvoří poměrně konzistentní triádu skladeb v podobném stylu. Žádných velkých výkyvů z rapsodického subjektivního projevu - pro nějž je viola jako stvořená - se zde nedočkáme. Spíše je zajímavé srovnávat, jak k práci se sólovým hlasem přistupují jednotliví skladatelé; K. Slavický dobře využívá rychlého pohybu v hlubších rejstřících hraných sul ponticello, Z. Lukáš zase sází na akordické plochy, princip dialogu mezi rejstříky atd. Zpestřením programu jsou kompozice Petra Ebena Rorate Coeli (na varhany doprovází Aleš Bárta) a Viktora Kalabise Tristium op. 56 (pro violu a smyčcové nástroje, zde za doprovodu členů České filharmonie). Obě skladby jsou velmi temné, ponuré a díky svým témbrům nádherně expresivní. Kalabisova kompozice se dotýká zápasu člověka se smrtí, které nakonec podléhá, zatímco skladba Petra Ebena je očekáváním příchodu (adventu) nového života, se kterým přichází i naděje, vysvobození a katarze v rovině hudební. Chvála tedy nepatří jen sametovému hlasu violy, ale i Janu Pěruškovi za výběr a nastudování poutavých kompozic, které přináší jeho disk.

Body: 5 z 6

Martin Flašar

Působí jako odborný asistent na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se hudební historiografií 20. a 21. století, vztahy mezi hudbou a technikou a estetikou multimédií. Je autorem a spoluautorem několika odborných knih a řady článků a studií, příležitostně spolupracuje s Českou televizí, Českým rozhlasem, odborným a denním tiskem. V letech 2010-2016 byl členem grantové komise MK ČR pro klasickou hudbu. Ve volném čase hraje na housle v jazzovém Indigo Quartetu a souborech věnujících se interpretaci staré hudby Musica Poetica a Ensemble Serpens Cantat.

 

 

  

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.