neděle, 18. prosinec 2011

Jan Klusák - Monologues

Napsal(a) 

Jan Klusák - Monologues Jan Klusák - Monologues

Lada Fedorová – housle, Sylvia Georgieva – cembalo, Vilém Veverka – hoboj, Jan Hora – varhany, Jitka Hosprová – viola, Lucie Kaucká – klavír. Text: Č, A. Nahráno: 30. 6. a 29. – 30. 7. 2009, Sukova síň Rudolfina, Praha; 19.7. a 2.9.2009, Reduta, Olomouc; 3. 10. 2009, Sál Martinů, Praha. Vydáno: 2009. TT: 65:53. DDD. 1 CD JK XXI Prague 0078-2.

Dramaturgicky zajímavá nahrávka obsahuje průřez tvorbou jednoho z nejzásadnějších představitelů naší starší skladatelské generace Jana Klusáka. Srovnání skladeb pro sólové nástroje, vzniklých v časovém rozmezí téměř půl století, ukazuje a vyjevuje mnoho zajímavých skutečností. Jednou z nich je fakt, že integrita autorova hudebního jazyka neutrpěla ani mnohaletým stylovým vývojem. Všechny kompozice na nahrávce, jakkoliv jsou samozřejmě kompozičně a materiálově heterogenní, obsahují princip důkladné stavebné mikrokresby, tu zjevnější, tu skrytý, ale vždy přítomný. Všechny jsou posluchačsky zajímavé a předpokládám, že i hráčsky vděčné – to zní sice jako klišé, ale i klišé může být pravdou. Skladatelské inspirace raných kusů sám autor prozrazuje v bookletu a opět to není nic, co by vadilo – naopak. Je zajímavé sledovat, jak se z tavicího kotle inspirací dere na povrch vlastní hudební smýšlení a jak se se svými vzory konfrontuje. Asi nejzajímavější takovou konfrontací a pro mě i nejkrásnější hudbou na disku je AriaPartity in Sol pro cembalo z roku 1957. Quasi barokní dikce této pomalé věty je konfrontována s jiným vedením harmonických hlasů - konkrétně s obráceným (tedy vzestupným) rozváděním klesajících citlivých tónů v mollové tónině – a celek působí velmi pěkným a osvěžujícím dojmem. Nejrozsáhlejšími skladbami na nahrávce jsou dva smyčcové kusy – GaDe, fantazie pro housle (1996/2003) a Ubi vult pro sólovou violu (1987). Zatímco formálně diskontinuitní houslová fantazie trpí ve své poslední třetině lehkou vyčerpaností materiálu, violová skladba je dalším vrcholem nahrávky i díky velmi precizní a zvukově a tektonicky skvělé interpretaci Jitky Hosprové . Snad jediným lehce diskutabilním momentem disku je celkové zvukové pojetí. Všechny nástroje jsou snímány spíše z dálky, s podstatnou účastí okolního prostoru, ale bohužel s absencí detailů kontaktního snímání. Skladba Priápeia pro hoboj (1986) je primárně určena prostoru s velkým dozvukem (cílem je slévání tónů melodie v souzvuk), ale je nahrána v Sukově síni Rudolfina a umělý reverb (navíc s přeznívající rušivou spodní frekvencí) nepůsobí úplně přirozeně. Její interpretaci (vynikající Vilém Veverka ) však lze jen pochválit. Stejně jako celou nahrávku.

Body: 4 z 6

Michal Nejtek

Narodil se v Litoměřicích, absolvoval Konzervatoř v Teplicích (klavír) a Hudební fakultu AMU v Praze (skladba). Píše symfonickou i komorní hudbu, věnuje se scénickým projektům (Lamenti, Pravidla slušného chování v moderní společnosti). Obdržel objednávky na nové kompozice od festivalů Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim a Klangspuren. Spolupracuje se skupinou The Plastic People Of The Universe (Obešel já polí pět, Pašije, Vlaková opera). Hraje na klavír a klávesové nástroje v několika formacích (NTS, Michal Nejtek Trio). Věnuje se i hudbě pro divadlo (Arnošt Goldflam, Jiří Ornest, Jana Svobodová atd.). Učil na Konzervatoři v Teplicích (hudební teorie, korepetice), na VOŠ Jaroslava Ježka dějiny jazzu, nyní učí na pražské AMU (kompozice).

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.