neděle, 18. prosinec 2011

Jan Klusák - Monologues

Napsal(a) 

Jan Klusák - Monologues Jan Klusák - Monologues

Lada Fedorová – housle, Sylvia Georgieva – cembalo, Vilém Veverka – hoboj, Jan Hora – varhany, Jitka Hosprová – viola, Lucie Kaucká – klavír. Text: Č, A. Nahráno: 30. 6. a 29. – 30. 7. 2009, Sukova síň Rudolfina, Praha; 19.7. a 2.9.2009, Reduta, Olomouc; 3. 10. 2009, Sál Martinů, Praha. Vydáno: 2009. TT: 65:53. DDD. 1 CD JK XXI Prague 0078-2.

Dramaturgicky zajímavá nahrávka obsahuje průřez tvorbou jednoho z nejzásadnějších představitelů naší starší skladatelské generace Jana Klusáka. Srovnání skladeb pro sólové nástroje, vzniklých v časovém rozmezí téměř půl století, ukazuje a vyjevuje mnoho zajímavých skutečností. Jednou z nich je fakt, že integrita autorova hudebního jazyka neutrpěla ani mnohaletým stylovým vývojem. Všechny kompozice na nahrávce, jakkoliv jsou samozřejmě kompozičně a materiálově heterogenní, obsahují princip důkladné stavebné mikrokresby, tu zjevnější, tu skrytý, ale vždy přítomný. Všechny jsou posluchačsky zajímavé a předpokládám, že i hráčsky vděčné – to zní sice jako klišé, ale i klišé může být pravdou. Skladatelské inspirace raných kusů sám autor prozrazuje v bookletu a opět to není nic, co by vadilo – naopak. Je zajímavé sledovat, jak se z tavicího kotle inspirací dere na povrch vlastní hudební smýšlení a jak se se svými vzory konfrontuje. Asi nejzajímavější takovou konfrontací a pro mě i nejkrásnější hudbou na disku je AriaPartity in Sol pro cembalo z roku 1957. Quasi barokní dikce této pomalé věty je konfrontována s jiným vedením harmonických hlasů - konkrétně s obráceným (tedy vzestupným) rozváděním klesajících citlivých tónů v mollové tónině – a celek působí velmi pěkným a osvěžujícím dojmem. Nejrozsáhlejšími skladbami na nahrávce jsou dva smyčcové kusy – GaDe, fantazie pro housle (1996/2003) a Ubi vult pro sólovou violu (1987). Zatímco formálně diskontinuitní houslová fantazie trpí ve své poslední třetině lehkou vyčerpaností materiálu, violová skladba je dalším vrcholem nahrávky i díky velmi precizní a zvukově a tektonicky skvělé interpretaci Jitky Hosprové . Snad jediným lehce diskutabilním momentem disku je celkové zvukové pojetí. Všechny nástroje jsou snímány spíše z dálky, s podstatnou účastí okolního prostoru, ale bohužel s absencí detailů kontaktního snímání. Skladba Priápeia pro hoboj (1986) je primárně určena prostoru s velkým dozvukem (cílem je slévání tónů melodie v souzvuk), ale je nahrána v Sukově síni Rudolfina a umělý reverb (navíc s přeznívající rušivou spodní frekvencí) nepůsobí úplně přirozeně. Její interpretaci (vynikající Vilém Veverka ) však lze jen pochválit. Stejně jako celou nahrávku.

Body: 4 z 6

Michal Nejtek

Narodil se v Litoměřicích, absolvoval Konzervatoř v Teplicích (klavír) a Hudební fakultu AMU v Praze (skladba). Píše symfonickou i komorní hudbu, věnuje se scénickým projektům (Lamenti, Pravidla slušného chování v moderní společnosti). Obdržel objednávky na nové kompozice od festivalů Donaueschinger Musiktage, Varšavský podzim a Klangspuren. Spolupracuje se skupinou The Plastic People Of The Universe (Obešel já polí pět, Pašije, Vlaková opera). Hraje na klavír a klávesové nástroje v několika formacích (NTS, Michal Nejtek Trio). Věnuje se i hudbě pro divadlo (Arnošt Goldflam, Jiří Ornest, Jana Svobodová atd.). Učil na Konzervatoři v Teplicích (hudební teorie, korepetice), na VOŠ Jaroslava Ježka dějiny jazzu, nyní učí na pražské AMU (kompozice).

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.