pátek, 14. listopad 2003

Jan Josef Ignác Brentner: Harmonia duodecatometria ecclesiastica op. 1, Offertoria sollenoira op. 2, Motetti pro defunctis

Napsal(a) 

booklet booklet
Na domácím trhu se již v létě objevila čerstvá nahrávka věnovaná tvorbě Jana Josefa Ignáce Brentnera (1689-1742), která by rozhodně neměla ujít pozornosti žádnému příznivci živoucí, sensuální a přitom duchovní hudby. Po jejím poslechu budete jistě souhlasit s údivem recenzenta, proč tento autor propagovaný již kdysi umělci generace Vachulky a Venhody znovu upadl do zapomnění a musel čekat na své opětovné "vzkříšení" novou generací badatelů a interpretů. O samotném Brentnerovi toho moc známo není, rodiště Dobřany se staly i místem jeho skonu, větší část svého života však působil jako kapelník a skladatel v pražských kostelích. Pro další biografické detaily a popis tvorby odkazuji zvídavé čtenáře na zasvěcenou studii od Václava Kapsy v bookletu. Snímek sám obsahuje výběr z autorovy rozmanité chrámové tvorby. Moteta pro sólový hlas a smyčce se střídají se skladbami ansámblovými, nechybí ani díla, která využívají obě možnosti stejně jako střídání polyfonní práce se stylem koncertantním. Brentnerova hudba je bohatá i co do harmonického vyjadřovaní, melodických nápadů a rytmických struktur a zaujme bezpochyby odborníky i sváteční posluchače. Tato pestrost hudebního jazyka, typická pro období vrcholného baroka, není samozřejmě samoúčelná, ale v pevném spojení s textem jednotlivých skladeb a jejich liturgickým určením - smuteční moteta se střídají s texty slavnostními či s duchovní milostnou lyrikou. Z pohledu obyčejných smrtelníků je ovšem nejdůležitější, že všechny tyto hudební kvality nezůstávají utajeny na papíře, ale skutečně znějí. Zásluhu na tom má Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory , který si s Brentnerovými skladbami opravdu pohrál. Náročné pasáže v houslích jsou skutečně brilantní, continuo tvárné a barevně bohaté, což platí i o vokalistech - viz například krásné barvy pánského tercetu v Perfice gressus nebo kvartet v O Jesu mein . Živost výrazu nejvíce odvisí od frázování a dynamiky, s nimiž se zde pracuje velmi citlivě. Někde by mohlo být temperamentu ještě více, některé fráze by snesly větší napětí nebo výraznější akcenty, třeba motiv Gloria v lehce rustikálním Gloria et honore by mohl být přeci jen jásavější; to jsou však spíše jen drobné subjektivní postřehy. Ze sólistů je nejvíce exponovaná sopranistka Gabriela Eibenová , již zkušená interpretka (nejen) v oblasti staré hudby. Její lehký perlivý soprán zvládá s přehledem koloraturní plochy i něžnou kantilénu, umí však také svěřený part ozvláštnit, dát mu individuální pečeť; nejkrásnější je v jejím podání asi moteto Quam suavis amor . Občas bych uvítal ještě pevnější tón či větší práci s barvou vokálů - to jsou ovšem jen podněty idealisty přejícího umělkyni dosažení těch nejvyšších met. Zcela podmanivý je i Jaroslav Březina v bohužel jediném větším sóle Qui posuit z Benedicite gentes . (Nenasytným posluchačům nezbude, než si track č. 13 uložit několikanásobně do paměti přehrávače. Vyhrazený prostor pro recenzi se nebezpečně zaplnil - závěr proto již jen ve zkratce: náplň i dramaturgie celého CD a vynikající výkony všech zúčastněných si zasluhují vysoké ocenění, které nemůže snížit, ale na trhu přeci jen nepodpoří: málo výrazná obálka bookletu jinak graficky zdařilého, stejně jako zjevná absence tiskových korektur - mimo jiné některá sóla v ansámblech zpívají jiní interpreti, než jak uvedeno; ještě štěstí že všichni zpívají tak hezky...

Vydavatel: Nibiru

Stopáž: 76:11

Nahráli: Gabriela Eibenová, Hasan El Dunia, Jaroslav Březina, Martin Prokeš, Matthias Gerchen, Marian Krejčík, Helena Zemanová, Ensemble Inégal, Adam Viktora

Body: 5 z 6

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.