pátek, 15. srpen 2003

Jan Dismas Zelenka: Litaniae de Venerabili Sacramento, Regina caeli laetare, Salve Regina, 4 části z Officium Defunctorum

Napsal(a) 

booklet booklet
Ediční řada vydavatelství Hyperion s názvem "Bachovi současníci" nabízí tentokrát (po J. Kuhnauovi, S. Knüpferovi a J. Schellovi) snímek s duchovními skladbami Jana Dismase Zelenky. Všechny pocházejí z 20. a 30. let 18. století, doby, kdy měl již Zelenka za sebou více než desetiletou hudební praxi na drážďanském dvoře Augusta Silného a byl posílen ve svých schopnostech studiem v Itálii a ve Vídni (u mistra kontrapunktu J. J. Fuxe).

Vybraná Zelenkova duchovní díla představují široký charakterový i výrazový rozptyl. Můžeme se v nich kochat složitě vypracovaným kontrapunktem, závažnými sborovými party i koncertantní odlehčeností, semi-recitativy a brilantně vypracovanou vokální složkou. Litanie byly určeny pro procesí Božího Těla a Zelenka jejich text rozdělil do 11 úseků se zajímavě řešenými litanijními "refrény" Smiluj se nad námi , Prosíme tě, vyslyš nás a Vysvoboď nás, Pane . Třídílná antifona (s třídobým středním dílem) Regina caeli laetare zaslouží pozornost svým neobvyklým obsazením pro tři vyšší hlasy a uvedením chorálního cantu firmu nad instrumentální basovou linkou. Další mariánská antifona Salve Regina je zřejmě pouze Zelenkova úprava skladby neznámého autora, kterou si skladatel opsal. Původní obsazení, kdy sólový soprán doprovázely dvoje housle, rozšířil o koncertantní flétnu a hoboj, který v několika místech ještě zdvojuje. Officium Defunctorum vzniklo v roce 1733 v souvislosti se smrtí Augusta Silného (podobně jako rozsáhlé Requiem D dur ). Skládá se ze 13 dílů, na nahrávce jsou uvedeny pouze čtyři: invitatorium a tři lekce. Sólové lekce pro soprán, tenor a alt ukazují, jak si Zelenka pohrál v komorním obsazením s barvami nástrojů (například použití sopránového chalumeau). Závažné a dramatické Invitatorium pro sólo (kontratenor) a sbor je rozděleno do mnoha úseků, jeho ponurá nálada (navzdory převážně optimistickému textu ) je umocněna například sforzandy ve vstupní části či pozdějšími "hrozivými" ostinaty smyčců.

Interpreti, jejichž jména nejsou posluchačům nijak neznámá, zaručují a zde také potvrzují svou kvalitu. Vynikající The King's Consort s lehkostí sobě vlastní tvoří nenápadně nápadné podhoubí, vystupují do popředí, aby předvedli svou pečlivě propracovanou a zcela přirozeně znějící artikulaci. Sólisté byli vybráni pro tento projekt velice moudře (snad až na poněkud opotřebovaně znějící bas Michaela George - zpívá pouze v Litaniích): měkce "anglický" soprán Carolyn Sampson skvěle padne k podobně oblému kontratenoru Robina Blaze , barevné spektrum doplňuje ostřejší, "agresivněji" (průrazněji) znějící tenor Jamese Gilchrista a vyrovnaný bas Petera Harveye . Sopranistka se skvěle ujala především náročného partu v pětidílné - hlas nijak nešetřící - Salve Regina , kde si vyhrává s mini-echy, pracuje s přirozeným chvěním svého hlasu i vědomě používanými rovnými tóny a samozřejmě i nezbytnou expresivitou. V té jsou ještě výraznější mužští sólisté, zvláště tenorista Gilchrist. K tomu se pochopitelně pojí i vyrovnaně znějící a logicky vedený sbor. Robert King si tedy ke svým více než 70 nahrávacím "zářezům" může spokojeně přidat další.

Vydavatel: Hyperion / Classic

Stopáž: 73:52

Nahráli: Carolyn Sampson, Rebecca Outram - soprán, Robin Glaze - kontratenor, James Gilchrist - tenor, Michael George, Peter Harvey - bas, Choir of The King's Consort, The King's Consort, Robert King

Body: 5 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.