Mariana Rewerski – alt, Erich Stoklossa – tenor, Tobias Berndt – bas, Colegium 1704, Collegium vocale 1704. Produkce: Sylvie Brély a Franck Jaffrés. Text: F, A. Nahráno: 2008, Zámek Trója. Vydáno: 2009. TT: 71:40. DDD. 1 CD Zig-Zag Territoires ZZT 090803 (distribuce Classic).
Již druhý titul s hudbou Jana Dismase Zelenky na francouzském labelu ukazuje, že zájem o autora a české interprety na dobové nástroje trvá. Festival v Sablé, který je koproducentem nahrávky, je pro všechny naše soubory na scéně staré hudby už tradiční mekkou, kde sklízejí úspěchy a těší se většímu zájmu než u nás. Navíc Václav Luks se svými soubory Collegium 1704 a Collegium vocale 1704 přicházejí i na domácí scéně s novým a stále širším repertoárem. A jejich Hudební most Praha-Drážďany rozšiřuje náš hudební obzor nejen na této zeměpisné ose.
Nahrávka Zelenkova italského oratoria, jehož název v překladu zní Kajícníci u hrobu Vykupitelova, je pokračováním řady po mimořádně úspěšné nahrávce Missy votivy. Tato nahrávka rozhodně drží laťku, zcela strhující dojem ale po mém soudu nezanechává. Skvělý je orchestr – barevný, sehraný, s řadou výtečných instrumentalistů. Velmi živě se pracuje s tempem a akcenty, takže nikde nezní jednotvárně. Dojem určité jednotvárnosti ovšem zanechává částečně dílo samo, částečně výkony sólistů. Tenoristu Erica Stoklossu známe z našich pódií jako pravidelného hosta koncertů Collegia, je to odchovanec Kreuzchoru a výborný interpret Bachovy hudby. Pro repertoár italského typu je ale jeho rovný, německy školený a barevně ne právě výrazný hlas vhodný méně. Rovněž komorní hlas Mariany Rewerski nenabídne takovou škálu barev, emocí i významových akcentů, jakou by tyto předlouhé barokní lamentace potřebovaly. Nejpřesvědčivěji nakonec působí basista Tobias Berndt , jehož part je ale nejméně rozsáhlý.
V té souvislosti je zajímavé srovnání se starší nahrávkou Zelenkova Oratoria z roku 1994, kterou v reedici vydal Supraphon roku 2001 – ukazuje totiž, že naše scéna staré hudby měla od počátku svou úroveň a tah na branku. Zjistíme na ní, že Magdalena Kožená na samém počátku své dráhy sice určitě nemá větší hlas než M. Rewerski, ale výrazově je i tak o mnoho zajímavější. Z téhož důvodu mile překvapí i M. Prokeš, přírodní bas M. Pospíšila se naopak do italského oratoria nehodí ani trochu. Sečteno podtrženo, neuměl bych si vybrat a je určitě lepší mít dva solidní snímky než jeden. Václav Luks má dnes lepší či zkušenější hráče, než měl Robert Hugo na starším snímku, technická kvalita nahrávky ale není lepší, tato nová překvapivě působí víc jako live záznam, kterým však není. V bookletu nové nahrávky je text Václava Lukse, který v pozoruhodně stručné podobě shrnuje všechny podstatné informace. Dál je tu italská, francouzská a anglická verze libreta a vlídné slovo uměleckého ředitele festivalu v Sablé Jeana-Bernarda Meuniera. Je tedy pořád dost důvodů těšit se na tento i další společné projekty.
Body: 4 z 6
