Jan Bartoš je posledním žákem klavírní třídy legendárního Ivana Moravce. Řadu let studoval v zahraničí, úspěšně se zúčastnil mnoha tuzemských i zahraničních soutěží, koncertoval v Evropě, Asii i USA a dnes jej známe nejen jako výborného pianistu, ale také jako zakladatele a uměleckého ředitele ambiciózní hudební organizace Prague Music Performance. Na jeho debutovém CD, věnovaném památce Ivana Moravce, máme možnost slyšet živý záznam recitálu v Sále Martinů ze dne 21. května 2016. Nahrávku zahajují Smetanovy Sny – cyklus šesti programních skladeb převážně lyrického charakteru, proslulý mezi klavíristy svou obtížností jak technickou, tak výrazovou. Jan Bartoš se v tomto druhu hudby cítí evidentně velmi dobře. Hraje Smetanu opravdu kouzelně – poeticky, průzračně, lehce, barevně a zpěvně. Jeho technika je brilantní, ale ne samoúčelná – stojí vždy plně ve službách díla a skladatele. Už na Bartošově recitálu jsem provedení Snů považoval za jedno z nejhezčích, jaká jsem kdy slyšel, a po poslechu nahrávky nemusím svůj dojem korigovat ani v nejmenším. Za Smetanovými Sny následuje na CD rarita: klavírní Skizzy dirigenta Václava Talicha. Šest jeho drobných skladeb z let 1903–1905 může leckomu připomínat raného Suka či Nováka. Čtyři z nich vydal nedávno na CD Tomáš Víšek (viz Harmonie 2/2016), dvě další – Andante a Tempo di mazurka – označil Jan Bartoš na svém CD jako „world premiere recording“. Kratičké, nanejvýš dvouminutové kousky povětšinou volnějšího tempa jsou v jeho citlivém přednesu rozhodně víc než jen „pouhou“ raritou a určitě si zaslouží pozornost. Své CD uzavírá pianista velkolepou, technicky náročnou Fantazií C dur, op. 17 Roberta Schumanna. Její první větu označil sám skladatel za „to nejvášnivější, co kdy vytvořil“. Bartoš však přistupuje k oné „vášnivosti“ velmi decentně a cudně. Jeho pojetí je neméně průzračné, než je tomu ve Smetanových Snech – a Schumannově hudbě to nesmírně svědčí. I druhou větu, koncipovanou skladatelem jako rázný „triumfální pochod“, hraje klavírista sice podle předpisu „energisch“, ale zároveň také s neobyčejnou noblesou. Schumannova Fantazie překvapivě vrcholí pomalou větou, která připomíná chopinovské nokturno. Posluchač si tu určitě vychutná pianistův sametově měkký úhoz i zasněnou, lehce melancholickou atmosféru této křehké „básně v tónech“.
Label New Port Line, který Bartošovo CD vydal, je poměrně mladý – byl založen v roce 2011 a doposud se věnoval výhradně jazzovým projektům. Jeho první krok na „vážnohudebním“ poli však budí respekt, a to nejen pro ojedinělé kvality Bartošovy nahrávky. Za pozornost totiž stojí také fundovaný a hezky stylizovaný průvodní text producenta Petra Marka, působivé portrétní fotografie interpreta, vytvořené světově proslulým fotografem Janem Pohribným, i profesionální grafická úprava bookletu od Yvone Baalbaki. Nadstandardní péče byla dokonce zjevně věnovaná také výběru papíru, na kterém je booklet vytištěn.
Jan Bartoš – klavír. Text: A, Č. Nahráno: live, 5/2016, Sál Martinů, HAMU, Praha. Vydáno: 2016. TT: 68:06. DDD. 1 CD New Port Line Classic NPLC 0016-001.