booklet
James Galway svou nahrávkou vzdává hold charismatickému flétnovému čaroději (a svému duchovnímu učiteli) Rampalovi a je to pocta vskutku důstojná. Celé CD se nese v atmosféře uvolněného a radostného muzicírování. Tomu odpovídá i zvolený repertoár - dva flétnové koncerty francouzského fagotisty a flétnisty, Mozartova současníka Francoise Devienna a dvojkoncert Domenica Cimarosy (spoluúčinkuje Galwayova manželka
Jeanne Galway ). Interpretace těchto klasicistních dílek je prosta jakékoliv křečovitosti či předvádění techniky a výsledkem je skutečná radost ze hry (a ze souhry). První ze dvou Deviennových koncertů na disku,
Koncert č. 8 pro flétnu a orchestr G dur , psaný okolo roku 1794, je svým charakterem a jasnou melodikou bližší Mozartovým raným koncertům. Ten druhý, starší
Koncert č. 7 pro flétnu a orchestr e moll , však nepostrádá beethovenovský dramatismus (viz introdukce 1. věty) a jeho charakteristikou jsou časté střety protikladných hudebních elementů - tanec (3. věta) se mění v drama, durovou tóninu střídá její paralelní (či stejnojmenná) mollová atd. Galway hraje krásným kulatým tónem, jak jsme zvyklí, mistrovsky vykresluje například trylek na dominantě ve druhé větě (nikam nespěchá, jak bývá časté) a nedělá si starosti z drobných chybiček (třeba slitý obal v úvodu 2. věty nebo rytmicky nejasný začátek 3. věty). Cimarosův
Koncert pro dvě flétny a komorní orchestr G dur je psán spíše symfonickým, než koncertantním stylem (třeba flétny v 1. větě nastupují s vyhrávkami už v první expozici a ne až s tématem ve druhé, jak bývá obvyklé). Galwayovi úžasně ladí a jejich souhra v kadencích (Louis Moyse), které jsou většinou traktovány jako paralelní pohyb v terciích, je obdivuhodná. Ještě pár slov k orchestru:
London Mozart Players jsou komorním orchestrem s plným zvukem, doprovází citlivě a empaticky. Jenom ve druhém Deviennově koncertu jsou jejich smyčce příliš zvýrazněny na úkor dřev. Na závěr lze zvolat - jen více takovýchto radostných nahrávek!
Vydavatel: BMG
Stopáž: 53:30
Body: 5 z 6