Veden odbornými pedagogy získal patřičnou průpravu, která by ho v jiných dobách v Americe zfleku kvalifikovala na šikovného dětského barového pianistu, jenž přivydělává rodině na živobytí. To by byla panečku zkušenost! George Gershwin takhle začínal! Litoš nahrál celé album sólově a poslouchám-li jeho rozmáchlý styl, zajímalo by mne, zda má příležitost hrát častěji v triu, kde by si agogické nuance rytmu neurčoval sám a vůbec by měl šanci se rytmicky „usadit“. Mezi vrstevníky už by mohl najít nějaké spoluhráče. Pozoruhodné je, že mezi devíti vlastními skladbami nenajdeme ani jednu převzatou. Jakub je totiž plodný autor, jeho témata jsou nijak jednoduchými zvukovými ilustracemi (Déšť, Tlukot, Čas ) nebo žánrovými momentkami (Pekelné boogie, Only For Jazzman ). Budí dojem, že má „jazz“ v krvi, že prsty přes svou dětskou velikost stíhají pointovat běhy a sazby, myšlenky improvizace se jen řinou a není problém přejít z boogie woogie přes blues na ragtime, či swing, jako když mávne proutkem. Jeho improvizace je více než čím jiným souvislým sledem těchto žánrových manýr, které Jakub umí rozpohybovat v mimoučebnicový život. Že by improvizací strávil celé dětství, hodiny a celé roky hraní v kuse o samotě metodou okamžité inspirace? Bude to tak. Jarrett by měl dětskou radost.
Přeji Jakubovi, aby s blížící se dospělostí nacházel inspirující hudební přátelství a hudby, která mu učaruje.
Vydavatel: Panther
Stopáž: 31:12
Body: 0 z 6
