sobota, 24. srpen 2002

Iva Bittová, Nederlands Blazers Ensemble: Ples Upírů

Napsal(a) 

booklet booklet
Více než deset let potvrzuje Iva Bittová své nesporné umělecké kvality u nás i v zahraničí. V době, kdy je experimentům na poli world music přáno, vytváří vlastní styl čerpající z domácího i světového folklóru. Poslední vydaná nahrávka Ivy Bittové Ples upírů zaznamenává společné vystoupení s patnáctičlenným souborem dechových nástrojů Nederlands Blazers Ensemble (NBE), který tvoří přední sólisté holandských symfonických a operních orchestrů. NBE se může kromě spolupráce s Ivou Bittovou pochlubit nahrávkami s proslulými Hilliardovci nebo cikánskou muzikou Fanfare Ciocarlia a dalšími mimo jiné i pro společnost Philips nebo Chandos. Svým zaměřením soubor balancuje mezi klasickým repertoárem a projekty, jež interpretují globální lidovou hudbu. Z tohoto pohledu Ples upírů vcelku dobře zapadá do umělecké koncepce Nizozemců, kteří podle vlastních slov "mají v oblibě odvážná představení a pohlížejí na každý koncert jako na událost, která musí podráždit obecenstvo". Pro českého posluchače CD zase tak mnoho nepřináší. Představuje totiž mimo jedinou novinku výběr starších skladeb, z nichž některé byly dokonce nahrány Bittovou i dvakrát a až na výjimky oblékly sice kabát nový, ovšem stále stejného střihu. Aranžmá autorských skladeb Ivy Bittové zajistil skladatel maďarského původu Stevan Kovacs Tickmayer rovněž v podobném duchu. Ve většině případů omezil totiž svou fantazii pouze na zopakování hudební faktury bez toho, aby výrazněji pozměnil ráz skladby. Pouze závěrečná Sto let a úvodní Smích jsou obohaceny o skupinovou improvizaci členů orchestru. Nejsilnější devizou celého projektu je atraktivní exotický projev Bittové usazený do silně minimalistických ploch, které ještě více umocňuje aranžmá pro větší orchestr. Trpká příchuť již poznaného je nejcitelnější v Polykačce nožů , jejíž zpracování totiž neodkazuje jinam než k notoricky známému rukopisu Philipa Glasse. Přesto má CD co nabídnout. Skočná vrací ne příliš podařené pokusy Bittové o větší formu zpět do písňové provenience a působí svěžeji než ve své původní verzi pro smyčcový kvartet a zpěv. Dokonalé vyváženosti mezi obsahem a formou skladby se podařilo dosáhnout v Plesu upírů , jenž upoutá těžkopádným motivem, který kontrastuje s poněkud akademickým vyzněním celého projektu. Tak jako Divná slečinka představuje standard stojící na pevných základech interpretačních schopností Ivy Bittové, neztrácí Francouzská nic ze své patetické naléhavosti za použití minimálních vyjadřovacích prostředků a ve spojení s úpravami Janáčkových skladbiček vybraných ze souboru Po zarostlém chodníčku dotváří místy působivý oblouk. Škoda že adaptaci klavírního cyklu, který byl původně komponován pro harmonium, dechové nástroje trochu zplošťují a poškozují jeho subtilní, lyrický nádech. Přímočaré dramaturgii, jež přijde vhod spíše nenáročnému posluchači, odpovídá i zcela konvenční ráz instrumentací Janáčkových miniatur fagotisty NBE Ronalda Kartena . Ve srovnání s orchestrací pro smyčcový kvartet z pera Jarmila Burghausera z roku 1978, později provedenou smyčcovým orchestrem pod taktovkou Gregory Rosea, alespoň postrádá nadbytečný romantizující patos. Doufejme, že nápad spojit tvorbu Ivy Bittové s hudbou Leoše Janáčka svádějící k realizaci pro jisté paralely v moderním zpracování moravského folklóru, rezignuje na komerční vypočítavost. Bohužel obal CD působí na první pohled spíše opačným dojmem, zvláště když uvedení jména Leoše Janáčka pod jménem Ivy Bittové vzbuzuje dojem, jako by Janáček vystupoval v roli doprovodného interpreta. Není jednoduché při tak intenzivní koncertní činnosti příznačné pro Ivu Bittovou udržet vysokou laťku originality a invence a představovat pokaždé něco nového, neobehraného. Předposlední CD této fenomenální zpěvačky a houslistky nazvané Čikori sice koncepčně navazuje na výtečné Bíle Inferno, ale je přeci jen výrazným krokem vpřed. To se o CD Ples upírů říci stoprocentně nedá (podobný projekt Petra Kofroně s hudbou a texty Filipa Topola vyšel snad i přesvědčivěji). Přesto však skvěle zachycuje neopakovatelnou atmosféru koncertu a odkrývá vysokou profesionalitu interpretů, uvážíme-li, že jde o jednorázový počin, bez možnosti delší přípravy a pokračování. Rozhodně potěší skálopevné fanoušky Ivy Bittové. Všichni ostatní budou muset na vskutku originální počin z lelekovické hudební dílny ještě nějaký ten pátek počkat.

Vydavatel: Indies Records

Stopáž: 58:41

Nahráli: Iva Bittová - zpěv, housle, viola, Nederlands Blazers Ensemble: Martine van der Loo - flétna, Bart Schneemann - hoboj, Harmen de Boer - klarinet, Ronald Karten - fagot, Johan van der Linder - saxofon, Fokke van Heel, Dick Verhoef - lesní roh, Ad Welleman,

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.