středa, 20. únor 2002

Iva Bittová: Čikori

Napsal(a) 

booklet booklet
Vracím se k téhle již před několika měsíci vydané nahrávce především proto, že mi vysloveně vadí, jak její výjimečnost v médiích přehlušily reakce na zrušení koncertů skupiny Čikori na českém území, ke kterému se Bittová rozhodla otrávena nactiutrhačnými články v bulvárním tisku. Častěji jsme se dočkali pochybování, zda je umělkyně normální. Měla by snad být? Samotné album, myslím, naopak nezavdává příčinu k žádným pochybám.

Těch motivů! Prorostou do ucha - útržky melodií se zachytí, aniž by si člověk pamatoval, z které písně vlastně pocházejí, jen se mu pojí se zvuky - hlasem, houslemi, trubkou, kytarou či kontrabasem vždy velmi konkrétní zvukové barvy, a vytanuvší text dodatečně napoví, z kteréže písně se v paměti líhnou. Texty do jednoho natolik stojí za to, že (já vím, je to zase autorčina vůle..) je s podivem, proč zase jednou nejsou v bookletu uvedeny v plném znění, člověk aby si je opsal sám. Vnímá pak uceleněji celky, které se jinak rozkládají v nepřetržitou mozaiku, měňavou jak hejno motýlů, i když přece jen polapitelnější. Nenechte se mást, tracků je tu devět, ale písní mnohem víc. Když slyším: "Až na podzim opadá z bílých kostí maso tvé." napadá mě, že zatímco na fyzické (pod)zimní neduhy doporučují lékaři bomby vitaminové, na ty duševní fungují (alespoň dočasně) takovéto bomby invenční.

Na téhle desce opravdu není (na rozdíl třeba od Bílého Inferna ) ani jeden song, kde by melodie jen uváděla text v život nebo naopak, vše spojuje v jedno do detailu tvůrčí hlas, jindy možná pro někoho ověšený příliš mnoha hravými cukrbliky, zde vyvážený a v originalitě, dotaženosti a rejstříku barev a funkcí ("mňau" ) svého druhu dokonalý. Trubka někdy kreslí motivy, jinde se empaticky přizpůsobuje jako další stopa houslí, množství Dvořáčkových perkusí ve spojení s vynalézavostí Ivy činí z alba ohňostroj zvukové barevnosti a nepřeslechnutelný kontrabas Jaromíra Honzáka s bicími dávají všemu tučnější kontury a uzemnění.

Podle mého názoru není důležité, že tři pětiny skupiny Čikori tvoří hráči zrovna z jazzové lodi (Kučera, Honzák, Dvořáček). Kdyby Iva chtěla svůj rukopis očerstvit jazzově, slyšeli bychom metličky, swing nebo třeba trombónová sóla, třeba jako z nejnovějšího alba Stingova. Podstatné je, že se odvážila nejen "spolupracovat s", jako tomu bylo dříve, ale postavit si kapelu z muzikantsky uvažujících muzikantů a hledat s nimi společnou řeč na společném půdorysu. Jestliže se česká původní tvorba v průniku žánrů, kterým se u nás říká alternativa a folk, vyznačuje spíše sklonem k hudebnímu minimalismu, zvukomalbě, repetitivnosti, s Čikori přichází hudba jako taková, mnohovrstevná, vícepatrová, pestré formy, práce s motivy, ale hlavně: tah kapely na jednu branku za účelem co největšího "hudebního" vytěžení chvíle. Kupodivu se to vyjevuje více na albu než na koncertech, ale to může být zkreslený dojem. Mají mít zúčastnění více sólového prostoru? To je otázka přístupu. Iva je tvůrcem i hybatelem a sama zastane práci za tři (a ještě za víc ve vrstvených stopách), nestrhává však pozornost na sebe. Totiž i hudbu svobodomyslnou může nakonec tížit příliš mnoho jedné osoby a to se tu neděje. Ono - vzít si do kapely mladého bubeníka typu Miloše Dvořáčka , tedy v jazzové komunitě symbol vynalézavosti, barevnosti a experimentu - taková volba mluví sama za sebe. A dvě instrumentálky - tedy s vokálem bez textu - také. Jungle je přímo postaven na Dvořáčkově umění groovu a druhá instrumentální skladba První je jakýmsi vhledem do tvůrčí dílny skupiny, asi nejjazzovějším místem alba, s formálně jasným tématem, jehož jednoduchou melodii nese trubka a pak dojde na sóla.

Přesto by mě zajímalo, nakolik je pro tvůrce typu Ivy těžší pracovat s cizí invencí ve vlastní kapele, než se spoléhat na vlastní sólovou intuici, byť své spoluhráče měla možnost poznat důkladně z předchozích projektů i z turné Čikori. Tato otázka se samozřejmě netýká Vladimíra Václavka, s nímž se zná a ovlivňuje léta. Je zajímavé, jak jeho osobnost a jistá hra vyzařuje silnou auru, byť se jeho kytarová role často omezuje na minimální part, třeba jen na melodickou smyčku v základech. Je-li Iva "pěna, je on "lógr" Čikori, tedy: kotva, základ, jistota.

Teď nezbývá než čekat, co bude s Čikori dál a jestli vůbec. Anglické slovo "chicori" neznamená jen cikorku, ale též čekanku obecnou.

Vydavatel: Indies Records

Stopáž: 51: 31

Nahráli: Iva Bittová - vl, Vladimír Václavek - ac.g, František Kučera - tp, flh, Jaromír Honzák - b, Miloš Dvořáček - dr, perc

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.