neděle, 10. červen 2012

Isabelle Faust - Johannes Brahms – Houslový koncert D dur, Smyčcový sextet G dur

Napsal(a) 

Isabelle Faust - Johannes Brahms – Houslový koncert D dur, Smyčcový sextet G dur Isabelle Faust - Johannes Brahms – Houslový koncert D dur, Smyčcový sextet G dur

Isabelle Faust – housle, Julia-Maria Kretz – housle, Stefan Fehlandt, Pauline Sachse – viola, Christoph Richter, Xenia Jankovic – violoncello, Mahlerův komorní orchestr, Daniel Harding – dirigent . Text: F, A, N. Nahráno: 2/2010 – Sociedad Filarmónica de Bilbao, op. 77, 9/2010 – Teldex Studio Berlin, op. 36. Vydáno: 2011. TT: 74:55. DDD. 1 CD Harmonia Mundi 902075.

Zatím poslední nahrávka německé houslistky střední generace Isabelle Faust kombinuje jako její starší snímky s hudbou Antonína Dvořáka (HMC 901833) nebo Bohuslava Martinů (HMC 901951), na nichž mimo jiné participovala Pražská komorní filharmonie s Jiřím Bělohlávkem, tvorbu koncertantní a komorní. Tentokrát padla interpretčina volba na Brahmsův Houslový koncert D durDruhý smyčcový sextet G dur op. 36. Zatímco v transparentně nahraném koncertu Isabelle Faust doprovodil Mahlerův komorní orchestr řízený britským dirigentem Danielem Hardingem , k nahrávce sextetu si houslistka přizvala kolegyni Julii-Marii Kretz u pultu druhých houslí, violisty Stefana FehlandtaPauline Sachse a violoncellisty Christopha RichteraXenii Jankovic , vesměs členy předních západoevropských orchestrů. Již nyní je třeba poznamenat, že Isabelle Faust vytvořila komunikující partnerství jak se štíhle obsazeným Mahlerovým komorním orchestrem, tak hlavně s pěticí vynikajících instrumentalistů, což v případě jednorázových setkání vyhraněných uměleckých individualit rozhodně nebývá pravidlem. Vrcholem snímku je podle mě Brahmsův II. sextet: hru v podstatě příležitostného souboru lze bez obav označit za rytmicky a artikulačně precizní, dynamicky maximálně diferencovanou a ve zvuku spíše introvertní než ansámblově sytou, jako je tomu v případě jiných nahrávek. Pro mě osobně se tento snímek stal žádoucí alternativou nahrávek souborů Wiener Sextet (EMI) nebo L’Archibudelli (Sony Music SK 68252). Zatímco nahrávka sextetu je intimním skvostem, po jehož vyposlechnutí se budete chtít ponořit jen do hlubokého ticha, ukončeného patrně opakovaným poslechem díla, záznam houslového koncertu může u posluchačů vzbuzovat řadu otázek. Ani ne tak u sólistky, jejíž interpretace je lehká, plynulá, nikdy sofistikovaně zatěžkaná, v tempech oproti běžnému standardu živější, v tónu neustále kontrolovaná, a přesto inspirovaná a niterná, jako spíše u Mahlerova komorního orchestru řízeného Danielem Hardingem, který sice doprovází transparentně, aniž by bylo zapotřebí dobového instrumentáře, v dynamice je k sólistce maximálně ohleduplný, komorním zvukem a preferencí dřevěných dechových nástrojů před žesťovými nebo užitím tvrdých paliček u tympánů však připomínajících spíše hudbu vídeňského klasicismu než klasicky zkázněného romantika Brahmse. Na druhou stranu je třeba říci, že v Mahlerově komorním orchestru získala Isabelle Faust flexibilního partnera, zvukově nepřekrývajícího sólistčin jemný tón s kontrolovaným vibratem. Předpokládám, že za tuto interpretaci Brahmsova koncertu Isabelle Faust nesklidí kvůli dirigentově koncepci kytici gramofonových ocenění, jako tomu bylo např. v případě nahrávky Beethovenových houslových sonát s Alexandrem Melnikovem (HMC 902025.27), která získala cenu časopisu Gramophone v kategorii nejlepší komorní nahrávka roku 2010. Rozhodně však snímek doporučuji k poslechu, třeba jen pro houslistčinu odvahu následovat Joachimovy metronomické údaje anebo kvůli zajímavé a zřídka uváděné Busoniho kadenci s tympány, stylově ovšem korespondující spíše s hudbou 20. století. Nejsem si zcela jist, zda se nahrávka Brahmsova Houslového koncertu v podání Isabelle Faust a Mahlerova komorního orchestru řízeného Danielem Hardingem pro hyperkorektnost a možná i ve zvuku určitou historizující nestylovost stane referenčním snímkem, pokud však ke starším záznamům Heifetze, von Mutter nebo Kremera hledáte adekvátní a nejsoučasnější náhradu či doplnění, vyplatí se tento snímek alespoň slyšet, ne-li rovnou vlastnit. Co však nejnovější nahrávku Isabelle Faust činí výjimečnou, je nahrávka Brahmsova smyčcového sextetu, kompozičně intimního a interpretačně delikátního díla, které vás přiměje umlknout a jen tiše naslouchat.

Body: 5 z 6

Martin Jemelka

Profesí historik hospodářských a sociálních dějin, studoval historii na Ostravské univerzitě v Ostravě (1997–2006) a v současnosti je odborným pracovníkem Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky. Dlouhodobé studijní pobyty v Jeně a Vídni byly věnovány výzkumu dějin koncernové společnosti Baťa, a. s., Zlín, mezi historiky je však znám především pro své dlouhodobé výzkumy českého, zvláště ostravského dělnictva a dělnických kolonií. Jedna polovina jeho srdce patří historii 19. a 20. století, druhá hudbě a hudební publicistice, v níž spojuje náklonnost k historii s posedlostí fanouška staré hudby, významných osobností taktovky a starých i nejnovějších nahrávek díla Antonína Dvořáka. Za českou operou, Dvořákovou hudbou a soubory staré hudby pravidelně vyjíždí do zahraničí. V letech 2003–2015 vynechal ve Vídni a Štýrském Hradci jen nemnoho koncertů Nikolause Harnoncourta, jehož je hlubokým obdivovatelem. Od roku 2008 spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava při tvorbě hudebních pořadů.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.