(J. S. Bach, Banchieri, Flecha, Gallo, Händel, M. A. Charpentier, Kapsberger, Lasso, Mascitti, Monteverdi, Morley, Mysliveček, Telemann )
Café Zimmermann, I Fagiolini, Huelgas Ensemble, Musica Antiqua Köln, Ricreation d‘Arcadia, La Veneixiana, Vivante. Produkce: Bernhard Trebuch. Text: N, I. Nahráno: live, 5/2007, 6/2006, 5V/2007, Kolomanisaal, Stiftkirche, Melk. Vydáno: 2008. TT: 78:45, 61:26, 79:04. DDD. 3 CD ORF 3034.
Zajímavou nabídku pro všechny opravdové ctitele staré hudby představují nahrávky koncertů jednoho z nejoblíbenějších specializovaných letních festivalů v Rakousku, Internationale Barocktage Stift Melk, na jejichž vydávání, podobně jako v případě vídeňských Resonanzen, se podílí i rakouská rozhlasová a televizní stanice ORF. Přirozenou předností těchto snímků je alespoň částečná konzervace neopakovatelných zážitků živých vystoupení, přínosná je však i dramaturgie. Na festivalových koncertech totiž leckdy zaznívají skladby, které se ne vždy podaří prosadit v nahrávacích studiích, a podobně tak průřez festivalem vybízí k rozmanitější nabídce než tradiční dramaturgie dovoluje. Posluchačům tak přinese mnohdy i něco nového, po čem by třeba ani jinak nesáhli. Nejnovější CD melckého festivalu zahrnuje výběr z koncertů za roky 2005 – 2007 a nabízí poměrně pestrý, nejen barokem omezený repertoár. Na ploše vyměřené této recenzi se není možné věnovat všem skladbám stejně detailně, a proto nabízíme spíše celkový přehled. Za rok 2005 jsou uvedeny dva koncerty: Banchieriho madrigalová komedie Festino v podání známého britského souboru I Fagiolini , v úrovni srovnatelné s jejich slavnou nahrávkou Vecchiho Amfiparnasu. Druhým snímkem je koncert souboru Musica Antiqua Köln , který jako obvykle přinesl výběr více a méně známých děl – tentokrát orchestrální skladby od M. A. Charpentiera, G. Ph. Telemanna, Michele Mascittiho a Domenica Galla. Už jen Mascittiho Passacaglia by stála za doporučení, zajímavé je ale i například srovnání zvuku Charpentierova Koncertu a quattre parties de violes s nahrávkou, kterou Musica Antica Köln vydala v roce 2003 u Deutsche Grammophon. Za rok 2006 jsou uvedeny výběry ze tří koncertů: tenorista Erik Leidel sice nedosahuje dokonalosti svých známějších festivalových kolegů, jeho výběr z raně barokní italské monodie (Kapsberger, Monteverdi) však má potřebnou lehkost a nonšalanci, které k této hudbě neodmyslitelně patří. Vystoupení souboru L‘Orfeo Barockorchestr pod vedením Michi Gaigg je připomenuto velmi působivou Ouverturou Es dur G. Ph. Telemanna a kouskem, který jistě potěší všechny české patrioty – předehrou k jedné z posledních Myslivečkových oper, Olimpiade , interpretovanou s patřičnou brilancí a smyslem pro dramatické kontrasty. Z třetího koncertu je uchován záznam Mše Tous le Regretz Orlanda di Lasso v typickém podání již legendárního Huelgas Ensemble oplývajícího barvami a výraznou dynamikou a odstiňující tak jednotlivé částí mešního ordinaria. Rok 2007 nabízí snad nejpestřejší program. Třetinu disku zaujímá výběr z Monteverdiho Orfea v interpretaci souboru La Venexiana , který nedávno tuto operu v téměř identickém obsazení vydal na CD. Podle recenzentova názoru je Emanuela Galli , přes veškerou svou expresivitu, na tuto roli hlasově příliš těžká; Orfeo Mirka Guadagniniho naopak uchvátí krásnými proměnami témbru, jeho Possente spirito je ale až příliš „esoterické“. V slavném duetu s Apollem (Raffaele Giordani ) se potom ani jeden z pánů příliš nezaskví. Lepší dojem rozhodně zanechává Cembalový koncert J. S. Bacha (BWV 1052), v interpretaci dnes již bachovského experta, souboru Café Zimmermann , v němž pravidelně účinkují nejméně dva čeští umělci – violoncellista Petr Skalka a violonista Luděk Braný . Koncert v jejich podání zní energicky a zároveň jakoby aristokraticky, metafyzicky chladně, což recenzentem rozhodně není myšleno negativně. Dokonalý kontrast rovněž svrchovaného umění představuje drobná hříčka Thomase Morleyho (Now is the month of Maying ) a Flechova Bomba v podání King‘s Singers , kteří si toto představení rozhodně užívají. Závěr snímku tvoří nahrávka dvou velmi rozdílných instrumentálních kousků: Sinfonia B dur od G. F. Händela attaca přecházející do Sonaty in G Dietricha Buxtehudeho. Oduševnělý výkon japonského souboru Ricreation d‘Arcadia nelze než doporučit (několik drobných nečistot v rychlých pasážích jsou nepodstatné záležitosti), a to zejména všem, co se ještě stále domnívají, že kvalitní interpretace evropské hudby vyžaduje západní geny. Celkově lze projektu smysluplně vytknout pouze absenci alespoň stručných informací o interpretech. Vzhledem k tomu, že stránky festivalu (www.barocktage.at) neobsahují sekci historie, a tudíž ani programy starších ročníků, je tento nedostatek skutečně politováníhodný.
Body: 4 z 6
