pondělí, 12. září 2005

Ilja Hurník - Umění poslouchat hudbu

Napsal(a) 

Ilja Hurník: Umění poslouchat hudbu Ilja Hurník: Umění poslouchat hudbu

Produkce: neuvedeno. Text: Č. Nahráno: neuvedeno. Vydáno: 2004. TT: 59:35, 61:12, 63:03, 69:08, 40:44, 47:43. ADD. 6 CD Supraphon 16 2035-2.

Osmideskový komplet Umění poslouchat hudbu patřil v roce 1972 k nejrozsáhlejším edičním počinům tehdejšího n. p. Supraphon. Jeho autor stál ovšem tenkrát v nemilosti oficiálních normalizačních kruhů a "Umění poslouchat hudbu" se stalo na dlouhou dobu jeho posledním velkým projektem. O to více si však Ilji Hurníka vážili muzikanti i posluchači, kteří jej znali jako výborného skladatele, spisovatele, klavíristu, pedagoga, nedostižného popularizátora vážné hudby a především jako člověka, který si v oněch nelehkých dobách dokázal zachovat rovnou páteř. A tak se první veřejné uvedení Umění poslouchat hudbu stalo jakousi tichou demonstrací. Hlediště Divadla hudby bylo tehdy nabité k prasknutí a zájem veřejnosti o dílo "nepohodlného" autora byl tak velký, že se celý pořad musel několikrát opakovat.

Více než třicet let, které od té doby uplynuly, neubralo tomuto jedinečnému projektu na kvalitě ani v nejmenším. Ilja Hurník nás provádí hudebním světem vlídně, přátelsky, zasvěceně a přitom s humorem, věcné informace omezuje na nejnutnější míru, hudební ukázky dávkuje velmi opatrně, aby posluchače neodradil, ale spíš aby vzbudil chuť k dalšímu hledání a zkoumání. Dozvíme se tu, co všechno vlastně hudba umí, z čeho se dělá a jaké jsou její výrazové prostředky, jaké možnosti má skladatel, jaké interpret. Co chvíli pak Ilja Hurník zaměstná posluchače nějakou hádankou, co chvíli zpestří svůj výklad pohádkou, či spíše bajkou, v níž se hudební nástroje chovají jako lidé (pohádky vypráví okouzlujícím způsobem Karel Höger ).

Klasické černé dlouhohrající desky, na nichž tehdy vyšlo Umění poslouchat hudbu, jsou ve většině škol i domácích fonoték dávno ohrané k nepoužití. Všem, kdo je uchovávají jako vzácnou relikvii, udělal Supraphon digitalizovaným vydáním velkou radost - a neméně je ocení i ti, kdo neměli doposud příležitost se s tímto dílem seznámit. Škoda však, že editor reedice nevěnoval projektu takovou péči, jakou by si zasloužil. Nedílnou součástí kompletu je totiž i Hurníkův průvodní text v bookletu - sám o sobě nadčasový a velmi inspirativní. Jeho editor jej ovšem převzal z původního vydání téměř beze změny a nechal v něm matoucí odkazy na jednotlivé strany černých desek, které vůbec nesouhlasí s vydáním na CD. A těší-li se posluchač na slavnou kočičí scénu z Ravelovy opery Dítě a kouzla , kterou Ilja Hurník lákavě uvádí v bookletovém textu, těší se marně. Ta scéna bohužel na CD chybí. Jedná se sice jen o drobné vady na kráse, ale u tak renomované firmy, jakou Supraphon bezesporu je, by k podobným nedopatřením nemělo docházet.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 59:35, 61:12, 63:03, 69:08, 40:44, 47:43

Nahráli: Ilja Hurník

Body: 5 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.