čtvrtek, 21. duben 2011

Igor Stravinskij, Silvestre Revueltas - Le sacre du printemps, La noche de los mayas

Napsal(a) 

Igor Stravinskij, Silvestre Revueltas - Le sacre du printemps, La noche de los mayas Igor Stravinskij, Silvestre Revueltas - Le sacre du printemps, La noche de los mayas

Simón Bolívar Youth Orchestra of Venezuela, Gustavo Dudamel – dirigent. Produkce: Christian Leins. Text: A, N, F, Š. Nahráno: live, únor 2010, Sala Simón Bolívar, Caracas. Vydáno: 2010. TT: 63:56. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8775 (Universal Music).

Obrazy z pohanské Rusi – balet Svěcení jara Igora Stravinského – vyvolal při své premiéře v Paříži roku 1913 skandál. Ačkoli dnes po pečlivém posouzení dobových svědectví víme, že to byla spíše zpronevěra choreografa Václava Nižinského vůči stále ještě panujícím tradičním představám o stylizovaném jevištním pohybu a křiklavá kostýmní výprava Nikolause Roericha než samotná Stravinského hudba, co vzbudilo pobouření, zůstává živelnost, ba živočišnost Svěcení jara dodnes působivá, a to i jako koncertní hudba, s níž se také (jako i v případě ostatních Stravinského baletů ) setkáváme mnohem častěji než s jevištní podobou. Je to hudba, jež nesnese hladkou uměřenost, musí být syrová, drsná, útočící, probouzet potlačované atavismy. Venezuelský Orchestr mladých Simóna Bolívara je přesně takovým orchestrem, který pod vedením svého dirigenta Gustava Dudamela v díle rozpozná zemitost, onen původní primitivismus, který byl vůči Stravinskému kdysi uplatňován jako výtka, v tomto případě však je zcela na místě, a jejž mladí hudebníci, v nichž není ani stopa akademismu, dokáží přesvědčivě tlumočit. Málokdy je slyšet taková dravost, spontaneita a radost z onoho jarního běsnění, jaké Stravinskij do svého baletu zakódoval, jako zde. Dramaturgicky se ke Svěcení jara výborně pojí skladba mexického skladatele Silvestra Revueltase (1899 – 1940) La noche de los mayas (Noc Mayů), jedno z jeho posledních děl (komponovaná 1939), původně hudba ke stejnojmennému filmu. Revueltas sice upravil filmovou hudbu do suity, ta však na své provedení čekala až do roku 1960. Je to hudba stejné magické síly jako Stravinského Svěcení (jež ostatně Revueltas znal), která ve čtyřech částech (Noc Mayů, Noc orgie, Noc pod Yucatánem a Čarovná noc) vrcholí v extatických tanečních rytmech.

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.