pondělí, 10. říjen 2005

Igor Stravinskij - Oidipus Rex

Napsal(a) 

Igor Stravinskij: Oidipus Rex Igor Stravinskij: Oidipus Rex
Jessye Norman, Philip Landgridge, Bryn Terfel, Min Tanaka, Tokyo Opera Singers, Shinyu-Kai Chorus, Saito Kinen Orchestra, Seiji Ozawa. Produkce: Peter Gelb, Pat Jaffe. Text: A, F, N. Nahráno: 1992. Saito Kinen Festival, Matsumoto, Japonsko. Vydáno: 2005. TT: 58:00, 59:00. DVD. Philips 074 3077 (Universal Music).

V dějinách bylo učiněno mnoho pokusů o propojení kultur. Byly tu dokonce pokusy o jejich splynutí a o vytvoření jakéhosi kulturního univerza. Naštěstí je pozemský život natolik rozmanitý a jeho umělecké plody natolik různorodé, že je něco takového nemožné (naprosto přece stačí, že lze na celém světě koupit coca-colu nebo najít McDonalda). Vzájemné prolínání elementů a ovlivňování kultur však bylo vždycky přínosné a mnohdy přineslo takové plody, před nimiž vždycky znovu ustrneme. Jde-li o takové propojení, jakým byla scénická produkce Stravinského Oidipa Rexe na Saito Kinen Festivalu roku 1992, pak je to výsostné zmanení jedinečnosti. Začíná to dílem samým: Sofoklovo řecké drama jako předloha, latinský text libreta (pomineme-li jeho francouzský překlad, pořízený Jeanem Cocteauem), Stravinského hudba 20. století. Inscenace kulturní časoprostor rozšířila o využití prvků tradičního japonského divadla v maskách a scéně (Julie Taymor ), pohybu (choreografie Suzushi Hanayagi ) a režii (Julie Taymor) i o japonštinu (vypravěč, respektive vypravěčka Kayoko Shiraishi hovoří japonsky v deklamačně herecké stylizaci japonského divadla). Mezinárodní bylo pěvecké obsazení, jehož jména hovoří sama za sebe. Vzniklo účasně působivé představení, jež je samo o sobě jedinečným uměleckým dílem. Divák doma u televize je sice ochuzen o autentickou atmosféru živého provedení, zato si může zvolit anglické, francouzské, německé, italské nebo čínské titulky, a hlavně - může se k dílu vracet. Jako bonus dostane rozhovor s tvůrci i představiteli. DVD nahrávka, na níž se opět režijně podílela Julie Taymor, je dalším uměleckým dílem. Vyznamenání, kterého se videozáznamu dostalo na filmovém festivalu v Montrealu, je naprosto opodstatněné.

Vydavatel: Philips/Universal Music

Stopáž: 58:00, 59:00

Nahráli: Jessye Norman, Philip Landgridge, Bryn Terfel, Min Tanaka, Tokyo Opera Singers, Shinyu-Kai Chorus, Saito Kinen Orchestra, Seiji Ozawa

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.