středa, 30. březen 2005

Igor Stravinskij, Carl Nielsen: Svěcení jara, Symfonie č. 5 op. 50

Napsal(a) 

booklet booklet
Cincinnati Symphony Orchestra, Paavo Järvi . Produkce: Robert Woods. Text: A. Nahráno: 1, 2/2004, Music Hall, Cincinnati, Ohio. Vydáno: 2004. TT: 73:08. DDD. 1 CD Telarc CD 80615 (distribuce Classic). Jméno Järvi je pojmem už dlouho. O pokračování rodové tradice, založené Neemem Järvim, se starají dcera flétnistka a oba synové, Kristjan a Paavo Järvi , oba dirigenti. Paavo je skutečným otcovým pokračovatelem i pokud jde o repertoárové zaměření. Stravinského Svěcení jara , které při své premiéře vyvolalo nezapomenutelný skandál, je dnes známé tak důvěrně, že bychom mnohdy byli vděčni, kdyby nás ještě mohlo šokovat tak jako před devadesáti lety. Svou zemitou drsností je však toto dílo schopno vyvolat vzrušení dodnes, i dnes je možné věřit jeho rituální síle, ujme-li se jej vynikající interpret. Paavo Järvi vskutku umí přimět orchestr, aby chůze starců byla těžká a třaslavá, jako by se jejich nohy nechtěly odlepit od země, aby mládenci byli nabiti živočišnou silou, aby se ve vyvolené dívce střetával předsmrtný strach s hrdostí, že právě ona byla zvolena k oběti. K tomu je třeba umět najít přiměřené tempo, usadit správně akcenty, nedbat pouze na napsané noty a nechat bicí vpadat s děsivou neodvratností a pikoly hrozivě vřeštět. Nielsenova Pátá symfonie je ke Stravinskému dramaturgicky neobyčejně dobře volena. Vznikla o desetiletí později než Svěcení jara. I ona je hudbou střetů, její hudební jazyk je rozhraním mezi vyvrcholením romantismu a útokem proti němu, také v ní jsou místy (ve své době určitě) až barbarsky útočící disonance. Není snadné z ní interpretačně vybudovat jednolité dílo. Järvimu se to podařilo, výkon orchestru je i zde prvotřídní a po zásluze jsou jmenovitě uvedeni i klarinetista Richard Hawley a hráč na bicí William Platt .

Nahráli: Cincinnati Symphony Orchestra, Paavo Järvi

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.