úterý, 29. březen 2011

Ida Haendel - Beethoven: Houslový koncert D dur op. 61, Sibelius: Houslový koncert d moll op. 47

Napsal(a) 

Ida Haendel - Beethoven: Houslový koncert D dur op. 61, Sibelius: Houslový koncert d moll op. 47 Ida Haendel - Beethoven: Houslový koncert D dur op. 61, Sibelius: Houslový koncert d moll op. 47

Ida Haendel – housle, Česká filharmonie, Karel Ančerl – dirigent. Produkce: Matouš Vlčinský, editor: Petr Kadlec. Nahráno: live 18. 10. 1957, Rudolfinum, Praha. Vydáno: 2010, remastering Jan Lžičař. TT: 76:44. AAD Mono. 1 CD Supraphon Music SU 4024-2. Alternativa: Beethoven – Haendel, Kubelík (Testament), Elman, Solti (Decca), Neveau, Rosbaud (Tahra); Sibelius – Haendel, Berglund (EMI), Haendel, Rattle (Testament), Neveau, Susskind (EMI), Ferras, Karajan (DG), Oistrach, Ormandy (Sony Classical).

V edici Supraphon Archiv vyšly pohromadě dva vzácné živé záznamy koncertu Idy Haendel v Praze. Jedná se o méně známé snímky, než její nahrávka Beethovenova Houslového koncertu s Rafaelem Kubelíkem a Philharmonia Orchestra z roku 1951 a Sibeliova Houslového koncertu s Paavo Berglundem a Bournemouth Symphony Orchestra z roku 1975. Sibelia natočila v roce 1993 ještě jednou, a to se Simonem Rattlem a City of Birmingham Symphony Orchestra pro label Testament. Tato kreace je často označována za jednu z nejlepších nahrávek tohoto díla. (V záhlaví uvádím z dlouhé řady záznamů obou koncertů jako příklad kreace současníků Idy Haendel.)

Snímek Československého rozhlasu je nutno vnímat v mantinelech doby. Technická kvalita záznamu i interpretace je i při citlivém remasteringu poplatná danému okamžiku, nicméně síla vyhraněné osobnosti houslistky je slyšet z každé fráze. Karel Ančerl byl skvělý umělecký partner, nesmírně citlivý a flexibilní, takže Česká filharmonie hraje přesně a dává sólistce hodně svobody. Bližší je mi Sibelius, který se jim tehdy náramně povedl. I dnes může být v pojetí, práci s tónem, v lehkosti pravé ruky příkladem. Beethoven je spornější. Je natolik osobitý, že někdy zde dokonce probublává v bookletu zmíněná „cikánská nespoutanost“. Základem Beethovenova koncertu je řád, apolinská zpěvnost a ovládané emoce, s čímž měla Haendel v této nahrávce určitý problém (viz Larghetto). Jakkoliv se jedná o cenné snímky, u Sibelia bych dal přednost její kreaci s Rattlem, u Beethovena Kubelíkovi... Neuvádění autorů kadencí je, zdá se, u Supraphonu pravidlem; tento nešvar zvlášť zamrzí u Beethovena. Nicméně je to problém dlouhé řady vydavatelů.

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.