Hugo Wolf
Klavírní skladby
Ana-Marija Markovina – klavír. Produkce: Alfredo Lasheras Hakobian. Text: A, N. Nahráno: 1/2007, Rudolf Oetker Hall, Bielefeld. Vydáno: 2007. TT: 59:59. DDD. 1 CD Genuin GEN 87091 (distribuce Euromusica).
Zatímco Wolfovy písně patří ke zlatému fondu evropské hudby, jeho klavírní skladby slyšel jen málokdo. A není divu. Jedná se o necelé dvě desítky kompozic, často fragmentálních, které Wolf napsal mezi svým patnáctým a dvaadvacátým rokem. Na tomto CD uslyšíme vpodstatě všechny jeho dochované klavírní skladby, které lze považovat za dokončené. Kdo očekává, že se o nich dozví více v bookletu, bude zklamán. V esejisticky pojatém (a ne nezajímavém) průvodním textu psychologa Helmuta Reuthera, nazvaném „Hugo Wolf – psychologické poselství jeho raných děl“, se dočteme více o Freudovi a van Goghovi, než o skladbách samotných. Marně budeme hledat i tak samozřejmé údaje, jako jsou data vzniku jednotlivých skladeb. Kurt Honolka údajně o Wolfových klavírních kompozicích napsal, že v nich „nic nedává tušit pozdějšího mistra vytříbené a vysoce osobité klavírní stylizace pozdních písní.“ Po poslechu nahrávky nelze než s tímto stručným hodnocením bez výhrad souhlasit. Variace z roku 1875, které projekt otevírají, jsou skladbou velmi konvenční, šitou v duchu Clementiho či Diabelliho. Wolfovi bylo v roce 1875 sice pouhých patnáct let, ale přece jen překvapuje, že se neinspiroval někým „modernějším“. Rondo capriccioso je už zajímavější – svou dikcí se přiklání nejspíš k Mendelssohnovi, zatímco prostinká Ukolébavka má blíže k Schumannovi. Humoreska a Scherz und Spiel zaujmou poměrně vtipnou klavírní sazbou a na tomto CD je lze rozhodně považovat za nejpůsobivější kompozice. Wolf byl velkým obdivovatelem Wagnerovým, a proto je pochopitelné, že se mezi jeho klavírními skladbami objevují také wagnerovské parafráze. „Mistři pěvci “ připomínají ovšem spíš klavírní výtah než svébytné klavírní dílo a jedenadvacetiminutová „Valkýra “ je statická k nepřečkání. Interpretace všech skladeb (jedná se samozřejmě o „first recording“) se ujala chorvatská pianistka Ana-Marija Markovina. Hraje velmi přesvědčivě, se sympatickým nadhledem, její klavír Bösendorfer Imperial má navíc překrásný „romantický“ zvuk. I když se k Wolfovým klavírním skladbám asi nebudeme vracet příliš často, rozhodně se jedná o projekt, který má v mapování jeho uměleckého odkazu svůj nezpochybnitelný význam.
Body: 4 z 6
