(Hasse, Leo, Lotti, Pergolesi, Vinci, Vivaldi)
Ivana Bilej Brouková – soprán, Markéta Cukrová – mezzosoprán, Hipocondria Ensemble, Jan Hádek – housle, Jana Chytilová – housle, Michal Dušek – viola, Ondřej Michal – violoncello, Michal Novák – kontrabas, Filip Dvořák – varhanní pozitiv, Simon Martyn-Ellis – teorba. Produkce: Vítězslav Janda, 2HP Production s. r. o. Text: Č, A. Nahráno: 10/2006, kostel sv. Jakuba, Zápy. Vydáno: 2007. TT: 50:08. DDD. 1 CD Arta F10149 (distribuce 2HP Production).
Představit soudobým posluchačům hudbu barokní Prahy si v posledních letech vytklo více domácích interpretů a souborů. Také soubor Hipocondria Ensemble přispívá svou poslední nahrávkou k tomuto trendu a přináší výběr ze skladeb dochovaných ve sbírce svatovítského kůru. Již ze seznamu nahraných děl je patrné, že v době vrcholného a pozdního baroka zdomácněly v pražské katedrále populární operní árie (opatřené ovšem dodatečně latinskými duchovními texty) od tehdy moderních italských skladatelů A. Lottiho, L. Vinciho, L. Lea, G. B. Pergolesiho, i jejich „italského“ současníka německého původu J. A. Hasseho. Nahrávka obsahuje čtyři virtuózní árie jmenovaných autorů v precizní interpertaci Ivany Bilej Broukové , jejíž projasněný soprán se ve dvou duetech, Pergolesiho Per rupes et per montes a Hasseho Salve o dulcis Virgo , skvěle pojí s mezzosopránem Markéty Cukrové . Hasseho duet i jeho technicky náročnou koloraturní árii Non timebo poenas lze bez váhání označit za dvě nejefektnější pěvecká čísla celé nahrávky, potvrzující Hasseho přední postavení mezi dobovými skladateli.
Spolu s áriemi a duety obsahuje nahrávka také několik instrumentálních skladeb, a sice dva koncerty (g moll a c moll) a dvě sonáty (C dur a Es dur) od A. Vivaldiho. V doprovodném textu Marca Niubo se dovídáme, že tyto Vivaldiho skladby nejsou, na rozdíl od árií a duetů, přímou součástí svatovítské sbírky, ale na katedrálním kůru mohly ve své době také zaznít, neboť Vivaldi byl v Praze 20. a 30. let 18. století jedním z oblíbených skladatelů. Právě tato dramaturgicky vhodně zvolená instrumentální čísla vyzdvihují kvalitu ansámblu, který ve vokálních skladbách působí přece jen spíše jako doprovodná složka. Především u dramatické Sonáty Es dur Al santo sepolcro pro čtyři hlasy je patrné, že nástroje dovedou „zpívat“ stejně dobře jako oba zpěvní hlasy v áriích a duetech. V Koncertu g moll a Sonátě C dur zase vyniká instrumentální virtuozita hráčů. Plasticitu celkového zvuku doplňuje zřetelné a přitom nevtíravé basso continuo. Sehranost souboru, skvělé pěvecké výkony i vysoká kvalita zvoleného repertoáru řadí tuto nahrávku mezi přední domácí počiny v oblasti prezentace hudby na pražských kůrech období baroka.
Body: 5 z 6
