pondělí, 15. březen 2004

Hortus deliciarum

Napsal(a) Dina Šnejdarová

booklet

Název pro svůj snímek si interpretky dámského vokálního souboru Discantus zvolily podle stejnojmenného díla abatyše Herrady z Hohenburgu, šestisetstránkové "encyklopedie" 12. století, v jejímž závěru se objevují také hudební ukázky. Právě Hortus deliciarum , osobnost Herrady a navíc slavné Hildegardy z Bingenu se staly hlavní osou nahrávky. Brigitte Lesne kolem této dvojice žen vytvořila program reprezentující duchovní hudbu, s níž se mohly během svého života setkat, doplnila ho o melodie z cisterciáckého opatství v Pairis a opatství Engelberg, a tak vznikl přitažlivý výsek bohatého repertoáru 12. století.

Na CD je znát, že duchovní středověká hudba v monodické i polyfonní sazbě stojí v popředí zájmu Brigitte Lesne už dlouho. V promyšlené a léty usazené interpretaci, jejímž výrazným znakem je především pojetí melismat (od ornamentální až po orientálně znějící podobu), se může posluchač seznámit například s ukázkami "komentujících" tropů k Benedicamus , Kyrie a Sanctus , Hildegardinými rozbujelými, extatickými melodiemi (Cum vox sanguinis ), lekcemi z officia sv. Voršily nebo vokálním cvičením Diapente et diatesseron . Dojem z představené hudby umocňují zajímavě znějící ženské hlasy, citlivě odlišené formy melodií a poutavý booklet, podporující zájem o 12. století.

Vydavatel: Naive / Classic

Stopáž: 67:07

Body: 5 z 6

Zveřejněno v Recenze

Označeno v

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.