středa, 17. leden 2007

Hilary Hahn: Niccolo Paganini, Louis Spohr

Napsal(a) 

Hilary Hahn: Niccolo Paganini, Louis Spohr Hilary Hahn: Niccolo Paganini, Louis Spohr

Hilary Hahn - housle, Swedisch Radio Symphony Orchestra, Eiji Oue - dirigent. Produkce: Christian Leins. Text: A, N, F. Nahráno: 10/2005 (Paganini), 2/2006 (Spohr), Berwaldhallen, Stockholm. Vydáno: 2006. TT: DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6232 (Universal Music).

Přestože je Hilary Hahn mladá, tak její kariéra je ze všech jejích generačních souputníků nejzářivější. Je skutečnou celebritou - hrála už se všemi špičkovými orchestry Evropy a Ameriky, původně nahrávala pro Sony Classical a od roku 2002 pro Deutsche Grammophon; získala řadu prestižních cen. Teď jí vychází u DG v pořadí čtvrté album (1. Bachovy koncerty, 2. koncerty Elgara a Vaughana Williamse, 3. výběr z Mozartových sonát). Pro virtuózní hudbu 1. poloviny 19. století se rozhodla nejen proto, že má tuto hudbu, možná i díky svému někdejšími učiteli na Curtisově institutu Jashovi Brodskému (poslední žák Eugena Ysaye) ráda, ale že chtěla dokázat, jaká je to krásná hudba. Musím dodat, že taková je jen, když se jí ujme povolaný interpret. Často jsme totiž u nás i venku svědky toho, že Paganini (1782-1840) je hráván průměrnými houslisty. Co se týká Louise Spohra (1784-1859), tak ten je brán ponejvíce jako vhodný autor pro didaktické účely. Žáčkové pak více či méně úspěšně ukazují, jak rychle jim běhají prsty po hmatníku a prokazují Spohrovi medvědí službu. Když se totiž této melodicky silné a technicky promyšlené hudby ujme houslista úrovně Hilary Hahn, tak rozkvete jako nádherná hortenzie. Američanka předvádí, že když je stoprocentní technika pouhou služkou, tak není nutné hnát tempa do únavné zběsilosti, ale je možné odkrýt například půvabné finesy a klasicko-romantickou melodickou vášeň. Přitom houslistka vždy respektuje proporce a melodická vzepjetí nepřehání. Prostě se vyhýbá jakémukoli extrému, což charakterizuje i její předchozí projekty. Co se týká Paganiniho, tak její interpretaci řadím mezi absolutní špičku (Szeryng, Francescatti, Shaham, Menuhin, Kremer), u Spohra není srovnatelné porovnání.

Vydavatel: Deutsche Grammophon/Universal Music

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.