středa, 17. leden 2007

Hilary Hahn: Niccolo Paganini, Louis Spohr

Napsal(a) 

Hilary Hahn: Niccolo Paganini, Louis Spohr Hilary Hahn: Niccolo Paganini, Louis Spohr

Hilary Hahn - housle, Swedisch Radio Symphony Orchestra, Eiji Oue - dirigent. Produkce: Christian Leins. Text: A, N, F. Nahráno: 10/2005 (Paganini), 2/2006 (Spohr), Berwaldhallen, Stockholm. Vydáno: 2006. TT: DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6232 (Universal Music).

Přestože je Hilary Hahn mladá, tak její kariéra je ze všech jejích generačních souputníků nejzářivější. Je skutečnou celebritou - hrála už se všemi špičkovými orchestry Evropy a Ameriky, původně nahrávala pro Sony Classical a od roku 2002 pro Deutsche Grammophon; získala řadu prestižních cen. Teď jí vychází u DG v pořadí čtvrté album (1. Bachovy koncerty, 2. koncerty Elgara a Vaughana Williamse, 3. výběr z Mozartových sonát). Pro virtuózní hudbu 1. poloviny 19. století se rozhodla nejen proto, že má tuto hudbu, možná i díky svému někdejšími učiteli na Curtisově institutu Jashovi Brodskému (poslední žák Eugena Ysaye) ráda, ale že chtěla dokázat, jaká je to krásná hudba. Musím dodat, že taková je jen, když se jí ujme povolaný interpret. Často jsme totiž u nás i venku svědky toho, že Paganini (1782-1840) je hráván průměrnými houslisty. Co se týká Louise Spohra (1784-1859), tak ten je brán ponejvíce jako vhodný autor pro didaktické účely. Žáčkové pak více či méně úspěšně ukazují, jak rychle jim běhají prsty po hmatníku a prokazují Spohrovi medvědí službu. Když se totiž této melodicky silné a technicky promyšlené hudby ujme houslista úrovně Hilary Hahn, tak rozkvete jako nádherná hortenzie. Američanka předvádí, že když je stoprocentní technika pouhou služkou, tak není nutné hnát tempa do únavné zběsilosti, ale je možné odkrýt například půvabné finesy a klasicko-romantickou melodickou vášeň. Přitom houslistka vždy respektuje proporce a melodická vzepjetí nepřehání. Prostě se vyhýbá jakémukoli extrému, což charakterizuje i její předchozí projekty. Co se týká Paganiniho, tak její interpretaci řadím mezi absolutní špičku (Szeryng, Francescatti, Shaham, Menuhin, Kremer), u Spohra není srovnatelné porovnání.

Vydavatel: Deutsche Grammophon/Universal Music

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.