Hilary Hahn – Higdon & Tchaikovsky Violin Concertos

Hilary Hahn – housle, Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, Vasily Petrenko – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: Liverpool, Philharmonic Hall, 2008 – 2009. Vydáno: 2010. TT: 68:16. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8777.

Křehce působící dívka Hilary Hahn (nar. 1979 v USA) za patnáct let své pečlivě budované koncertní kariéry získala pověst jedné z nejzajímavějších a neoriginálnějších představitelek současné houslové interpretace. Studovala u vynikajících pedagogů – v Baltimore u Kláry Berkovič, a na Curtis Institute of Music u Jaschi Brodského (poslední žák E. Ysaÿe). Její debut s Baltimore Symphony v roce 1991 nastartoval strmou dráhu mezinárodních úspěchů. Ráda se účastní i projektů z jiných než klasických hudebních žánrů. Je nositelkou mnoha ocenění, například Diapason d’Or of the Year, Preis der Deutschen Schallplattenkritik, Gramophone a ECHO Klassik „Umělce roku“, dvojnásobné Grammy Award, atd. Na snímku z produkce Deutsche Grammophon ve světové premiéře představuje houslový koncert americké skladatelky Jennifer Higdon a původní originální verzi houslového koncertu P. I. Čajkovského. S typickou DG pečlivostí natočený snímek mne zaujal především obsahem a provedením soudobého houslového koncertu věnovaného Hilary Hahn a oceněného roku 2010 Pullitzerovou cenou. Skladby Jenifer Higdon (nar. 1962) jsou v současnosti jedněmi z nejhranějších a nejoceňovanějších děl soudobé americké vážné hudby. Třívětý Houslový koncert má velmi přehlednou texturu a působivý kompoziční plán. Orchestr nikde nepřekrývá sólistku a jejich zvuk se vzájemně rovnocenně doplňuje. Instrumentace je velmi barevná, se zajímavým použitím i netradičních „nástrojů“, jako jsou například pletací jehlice (knitting needles), což však nikde nepůsobí samoúčelně, ale naopak velmi přesvědčivě. Jak píše i americká kritika, v díle se skvěle snoubí lyrický proud s dramatickou virtuozitou. Názvy jednotlivých vět jsou poněkud zvláštní: První věta je označena „1726“ bez dalšího vysvětlení. Sice jako letopočet koresponduje například s návratem Benjamina Franklina do Ameriky, ale nejspíš to bude jakási autorčina soukromá šifra. Větu otevírají flageolety smyčců a „andělské hlasy“ deseti knitting needles, do nichž vstupuje na G a D zpěv houslí. Postupně se zapojuje i bohatý rejstřík klasické instrumentace, věta prochází dramatickými katarzemi s virtuózními prvky a skvělou kadencí, a v repríze zklidněna odchází přes flétnu a sólové housle do tiché dálky. Název druhé věty „Chaconni“ je zřejmě jakýsi neologismus, inspirovaný použitým způsobem opakování. Větu poeticky zahajuje dechová sekce se sólovým violoncellem, do čehož plynule vstupují sólové housle. Střed věty se opět dramatizuje téměř s bartókovským temperamentem, aby závěr, opět ztišen, odešel do ztracena. Třetí věta „Fly forward“ nese dle autorky nejen ve svém názvu vjem z poslední olympiády. Věta se žene orchestrem i sólovými houslemi naléhavě a téměř rozzlobeně kupředu, a po krátké virtuozní kadenci téměř překvapivě končí výtryskem dlouhé vzestupné pasáže. Celé dílo se mi jeví jako velmi působivé, ač programovými avantgardisty může být pokládáno za poměrně konzervativní. Lze v něm slyšet rozličné ozvěny 20. století, záblesky Honeggera, Prokofjeva, Hindemitha, Bartóka i Pendereckého. Celek však je kompaktní a přesvědčivý a jistě si zaslouží být zařazen mezi nejzajímavější díla tohoto druhu posledních desetiletí. Houslový koncert D dur op. 35 Petra Iljiče Čajkovského se převážně hraje v přepracované druhé verzi z roku 1881. Hilary Hahn se vrátila k verzi původní z roku 1878, která se však tehdejším interpretům a hodnotitelům příliš nezamlouvala, a Čajkovskij ji proto přepsal. Nemohu hodnotit oprávněnost tehdejšího pohledu. Osobně mi v žádné verzi toto bezesporu významné dílo houslového repertoáru nikdy nebylo blízkým – jako by mne rušil jakýsi zvláštní druh sentimentality kombinovaný s pompou imperiální hymny. Hilary Hahn však zjevně toto dílo miluje a rozumí mu, což je zřejmé od prvního tónu. Její nahrávka je dokonalá a zcela jistě bude dalším přínosem pro znalce a milovníky tohoto stabilního hitu. Royal Liverpool Philharmonic Orchestra patří k předním evropským a světovým tělesům a výkon na snímku tomu odpovídá. Vasilij Petrenko (nar. 1976 v Petrohradě), absolvent Petrohradské konzervatoře a mimo jiné žák M. Jansonse a E. – P. Salonena, je v současnosti jeho šéfdirigentem. Je pokládán za jednoho z nejslibnějších dirigentských talentů své generace, což dosvědčují i častá úspěšná hostování v čele předních světových orchestrů.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: