Hilary Hahn – housle, Natalie Zhu – klavír, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, Kent Nagano, London Symphony Orchestra, Sir Colin Davis, The Hong Kong Philharmonic Orchestra, Günter Herbig. Režie: Benedict Mirow. Text: A, N, F. Titulky: N, F, Š, čínsky. Nahráno: 2003-2004. Vydáno: 2007. TT: 107:00. Obraz. formát: NTSC/Colour/16:9. Zvuk. formát: PCM Stereo/DTS 5.1. 1 DVD Deutsche Grammophon 0734192 (Universal Music).
Umění jedné z nejvýraznějších postav současné houslové scény, sedmadvacetileté americké houslistky Hilary Hahn, zachycuje dokument, který v letech 2003-2004 natáčel režisér Benedict Mirow a letos jej vydala Deutsche Grammophon pod názvem Hilary Hahn: A Portrait . Společnost, u níž nositelka Grammy Award exkluzivně nahrává již od roku 2002, tak všem, kteří ji znali dosud pouze ze zvukových nahrávek, nabídla příležitost, jak se s jejím uměním, ale také s názory, postřehy a vůbec životním stylem mezinárodně uznávané hvězdy blíže seznámit. Po několik měsíců sledoval filmový štáb Hilary Hahn na koncertních cestách po Evropě a Asii a divák se tak prostřednictvím dokumentu ocitá hned v několika exkluzivních hudebních centrech od Berlína, přes Londýn a Drážďany až po Hong Kong. Ústředním hudebním motivem dokumentu je přitom Korngoldův Houslový koncert D dur, op. 35 , který Hahn provedla v Berlíně v březnu 2004 s Deutsches Symphonie-Orchester Berlin za řízení Kenta Nagana. Jestliže již zmiňované zvukové nahrávky dokládaly mimořádnost interpretačních kvalit Hahn, pak vizuální složka celkový dojem ještě podtrhuje. Hahn diváka okouzluje svou přirozeností a jakousi zvláštní oduševnělostí, která z ní vyzařuje, stejně sympaticky působí i její jasně formulované myšlenky a názory, za nimiž je cítit oddanost a pokora, s nimiž ke své práci přistupuje. O hudbě mluví bez jakéhokoli patosu a velkých gest, vše plyne velice prostě. To je ostatně přesně to, čím Hahn fascinuje také jako interpretka. Ať se jedná o Korngolda, Bacha, Vaughana Williamse či Paganiniho, jejichž hudba v dokumentu zaznívá, ke všem přistupuje s výjimečným citem a noblesou. O technických kvalitách provedení přitom není třeba se zvláště rozepisovat, neboť ty jsou zcela integrální součástí její interpretační výbavy a slouží vždy plně hudebnímu dílu. Jediné, co snad na dokumentu poněkud překvapí, je způsob jeho zpracování. Dokumentární produkce je dnes obrovská a stejně tak různorodé mohou být jistě i přístupy jejích tvůrců. V tomto případě jsem se však nemohla občas zbavit dojmu jisté syrovosti a neučesanosti. Jako by vše vznikalo ve spěchu, jako by nebyl čas vytvořit z portrétu přece jen něco víc než jen sled reportážně pojatých záznamů z koncertních cest (jakkoli tvůrci uvádějí, že jde o dokument ve stylu road-movie a jakkoli jsou tyto cesty pro diváka atraktivní), které následně spojuje místy zcela zbytečně nabubřelý komentář. I když kupříkladu pasáž, v níž Hahn provází po své alma mater, slavném Curtis Institute of Music ve Philadelphii, působí naopak příjemně svěže, celkově citlivější, nápaditější a taky pečlivější přístup (kupříkladu v 3. větě Korngoldova Houslového koncertu, v pasáži se sólovým vstupem 1. houslisty orchestru, divákovi kamera po celou dobu sóla hráče vůbec nepředstaví) ze strany tvůrců dokumentu bych si rozhodně dokázala představit. Přesto nelze, než předkládané DVD (kromě samotného dokumentu obsahuje navíc live nahrávky Korngoldova Houslového koncertu a Mozartovy Sonáty pro klavír a housle G dur, KV 301 ) bez nejmenšího zaváhání doporučit. Hilary Hahn je totiž natolik zajímavou osobností a hudba v jejím podání natolik hluboce oslovující, že výše uvedené výhrady nemohou zážitek ze setkání s ní naprosto přehlušit.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
