sobota, 11. únor 2006

Hermann Scherchen: The 1950s Haydn Symphonies Recordings

Napsal(a) 

Hermann Scherchen: The 1950s Haydn Symphonies Recordings Hermann Scherchen: The 1950s Haydn Symphonies Recordings

(Symfonie č. 44, 92, 45, 49, 55, 80, 88, 93, 94, 104, 95, 98, 99, 96, 97, 103, 100, 101, 102)

Vienna State Opera Orchestra, Wiener Symphoniker, Hermann Scherchen. Produkce: James Grayson. Text: A, N, F. Nahráno: 1950 - 1958, Vídeň. TT: 70:54, 79:26, 80:03, 76:46, 77:51, 79:05. AAD. 6 CD Deutsche Grammophon 471 256-2 (Universal Music).

Komplet s hlavními Haydnovými symfoniemi je především dobovým dokumentem interpretačního názoru a úrovně, ale jeho dobré zvukové kvality ho vůbec neodsuzují jen k tomu. Analogové nahrávky jsou sem přeneseny přímo z pásků - a je to opravdu znát. Symfonie č. 45 , natočená jako poslední (1958), je jako jediná dokonce stereofonní. Hermann Scherchen (1891 - 1966), berlínský rodák, byl dirigentem a předtím kvartetním hráčem. Před válkou byl i vydavatelem časopisu Melos a po ní založil nakladatelství Ars viva a elektroakustické studio v Gravesanu. Působil v Rize, Berlíně, Frankfurtu a Winterthuru, ve Vídni a Curychu. Haydnovské nahrávky začal pořizovat pro Westminster Record Company v roce 1950 a když umíral, tvořily z jeho 120 LP desek značný díl. Větší část symfonií nahrál Orchestr vídeňské Státní opery , tvořený prý však ve studiu fakticky převážně hráči z Volksoper. Způsob snímání jasně podporoval snahu, aby bylo vše co nejslyšitelnější. Skutečně se tu neslévá masa zvuku, ale záznam je značně plastický. O Scherchenovi se hovořilo jako o německém intelektuálovi, brilantním, nekompromisním a lehce excentrickém. Artikulace Haydnovy hudby je na CD skutečně velmi akurátní, ale rozhodně ne akademická. Zní masivně, plnokrevně, bez romantizujícího patosu, ale v sytých dynamikách - a pochopitelně diametrálně odlišně od dnešní dobově poučené interpretace. A pokud by snad někomu tento Haydn opravdu zněl výstředně, bude to asi u Vojenské symfonie č. 100 . Duní skutečně pompézně a nezřízeně, ale naprosto přesvědčivě a v daných souřadnicích stylově logicky. A pak je tu Symfonie č. 45 Na odchodnou . V poslední větě se dirigent uchýlil k téměř divadelnímu efektu, k dobrému nápadu logickému i z důvodu okouzlení novými možnostmi sterea: značná část hráčů, postupně odcházejících střídavě z levé a z pravé části pódia, na sebe posluchače upozorní jasně, i když decentně proneseným "Auf Wiedersehen". Je to dobře zrežírováno a nasnímáno.

Vydavatel: Deutsche Grammophon/Universal

Body: 4 z 6

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.