Herbert von Karajan – The First Recordings

(Mozart, Beethoven, Wagner, Smetana, Brahms, Dvořák, Čajkovskij, Rossini, Verdi, J. Strauss, R . Strauss)

Berliner Philharmoniker, Concertgebouw Orchestra Amsterdam, Orchestra Sinfonica della RAI di Torino, Staatskapelle Berlin, Herbert von Karajan. Text: A, N, F. Nahráno: 1938 – 1943. Vydáno: 2006. TT: 66:15, 71:35, 66:31, 65:36, 56:41, 61:46. ADD, digitally remastered. 6 CD Deutsche Grammophon 477 6237 (Universal Music).

Tato antologie nejstarších nahrávek dirigenta Herberta von Karajana z let 1938 – 1943 ho zachycuje jako skutečnou štiku v rybníce a úroveň interpretací je až neuvěřitelně vysoká. Najdeme tu jeho gramofonový debut s Berlínskou filharmonií – Čajkovského Patetickou z roku 1939, která vznikla jen rok poté, kdy tuto symfonii natočil tehdejší šéf filharmoniků Wilhelm Furtwängler. Jeho nahrávka je expresivnější a celkově hlubší, u mladého Karajana ale zaujme smysl pro modernější orchestrální zvuk, homogenita zvuku a jistota v pojetí, které od začátku do konce udrží. Je tu i první Karajanova nahrávka Novosvětské , a v průvodním textu slavný citát o Karajanově obdivu k Talichovi. Čtvrtá věta je tu možná příliš tvrdá a „pochodová“, nicméně celkově to je procítěný, precizní a skvěle zahraný Dvořák (Berlínští filharmonikové 1940). Rovněž zde obsažená nahrávka Smetanovy Vltavy (1940-41) zaslouží nejvyšší uznání, není ani chladná, ani přehnaně patetická. Spojení vynikajícího zvuku a geniálního talentu mladého dirigenta nabízejí další dva strhující snímky, tentokrát s Concertgebouw Amsterdam – Brahmsova První a Straussův Don Juan . Karajan od počátku není „typický německý dirigent“ – nechyběl mu cit pro slovanskou zpěvnost, miloval italskou hudbu a skvěle vylehčeně ji prováděl, obdivoval Toscaniniho perfekcionismus a rychlá tempa. A tyto vlivy jsou znát i na dalších zde obsažených nahrávkách operních předeher (Kouzelná flétna , Semiramis , Síla osudu , ale i Mistři pěvci norimberští ) i Mozartových symfonií (Haffnerova , g moll , Jupiter ) a do určité míry i Beethovenovy Sedmé . Od šedesátých let je Karajan symbolem aristokratického konzervatismu a pomalu končící romantické éry, tento Karajan je symbolem moderní mladické energie a ve své době zcela proti duchu převládající pozdněromantické interpretační tradice. Průvodní text znalce a autora základní (tisícistránkové) karajanovské monografie Richarda Osborna obsahuje řadu podstatných informací o kontextu vzniku nahrávek. A provokuje k dalšímu zájmu o Karajanova válečná léta, která jsou často pouze mechanicky spojována s poplatností nacistickému režimu. Technická kvalita snímků je na svou dobu vynikající, jistou zkušenost s historickými nahrávkami ale vyžaduje.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: