úterý, 5. únor 2013

Hélène Grimaud - Sol Gabetta, Duo

Napsal(a) 

Hélène Grimaud - Sol Gabetta, Duo Hélène Grimaud - Sol Gabetta, Duo

Hélène Grimaud – klavír, Sol Gabetta – violoncello. Text: A, N, F. Nahráno: 5/2012, Alfred Krupp Saal, Philharmonie Essen. Vydáno: 2012. TT: 75:10. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 479 0090.

Vloni představila HARMONIE jednatřicetiletou violoncellistku Alisu Weillerstein. Její hlavní konkurentkou je o rok starší argentinská cellistka Sol Gabetta . Vloni vytvořila duo snů s charismatickou pianistkou Hélène Grimaud a vydala u Deutsche Grammophon svoji první nahrávku (jinak má kontrakt se Sony Classical), jež má mimořádnou úroveň a výborný dramaturgický koncept. Tvoří ji tři Fantazijní kusy Roberta Schumanna a tři sonáty, jež patří do základního repertoáru každého významného cellisty – Brahmsova e moll , Debussyho d moll a Šostakovičova d moll sonáta . Výsledkem je fascinující deska! Grimaud je nejen velkou hvězdou klavírního nebe, ale i zkušenou partnerkou řady neméně slavných kolegů. (Svědčí o tom spolupráce například s Thomasem Quasthoffem, Renaudem Capuçonem nebo s Mischou Maiským.) Všechny skladby na desce, která vyšla na podzim roku 2012, vyžadují nejen rovnocenné partnerství, tedy empatii obou nástrojů, ale i sólovou osobitost, a to jak v technické bravuře, tak i barevnosti a měkkosti kantilény. Jestliže hudba Schumanna a Brahmse má několik průsečíků, tak hudba Clauda Debussyho je svět sám pro sebe. I energie je zde jiná a zvláštnímu fantazijnímu filigránskému světu je třeba přizpůsobit interpretaci, což se oběma ženám ideálně podařilo. První desku dua Sol Gabetta – Hélène Grimaud zakončuje geniální Šostakovičova sonáta z roku 1934. Nahrávka patří mezi nejlepší, které jsem slyšel, a určitě převyšuje snímek Sol Gabetty s Mihaelou Ursuleasou pro Sony Music. (Třeba 2. věta, plná energie a ostinátních patternů, je naprosto jedinečným zážitkem.) Hra Sol Gabetty sice nemá tolik vášně a temperamentu, jak to slyším a vidím u Alisy Weilerstein, za to má více nadhledu a citu pro styl.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.