Hélène Grimaud – klavír, Sol Gabetta – violoncello. Text: A, N, F. Nahráno: 5/2012, Alfred Krupp Saal, Philharmonie Essen. Vydáno: 2012. TT: 75:10. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 479 0090.
Vloni představila HARMONIE jednatřicetiletou violoncellistku Alisu Weillerstein. Její hlavní konkurentkou je o rok starší argentinská cellistka Sol Gabetta . Vloni vytvořila duo snů s charismatickou pianistkou Hélène Grimaud a vydala u Deutsche Grammophon svoji první nahrávku (jinak má kontrakt se Sony Classical), jež má mimořádnou úroveň a výborný dramaturgický koncept. Tvoří ji tři Fantazijní kusy Roberta Schumanna a tři sonáty, jež patří do základního repertoáru každého významného cellisty – Brahmsova e moll , Debussyho d moll a Šostakovičova d moll sonáta . Výsledkem je fascinující deska! Grimaud je nejen velkou hvězdou klavírního nebe, ale i zkušenou partnerkou řady neméně slavných kolegů. (Svědčí o tom spolupráce například s Thomasem Quasthoffem, Renaudem Capuçonem nebo s Mischou Maiským.) Všechny skladby na desce, která vyšla na podzim roku 2012, vyžadují nejen rovnocenné partnerství, tedy empatii obou nástrojů, ale i sólovou osobitost, a to jak v technické bravuře, tak i barevnosti a měkkosti kantilény. Jestliže hudba Schumanna a Brahmse má několik průsečíků, tak hudba Clauda Debussyho je svět sám pro sebe. I energie je zde jiná a zvláštnímu fantazijnímu filigránskému světu je třeba přizpůsobit interpretaci, což se oběma ženám ideálně podařilo. První desku dua Sol Gabetta – Hélène Grimaud zakončuje geniální Šostakovičova sonáta z roku 1934. Nahrávka patří mezi nejlepší, které jsem slyšel, a určitě převyšuje snímek Sol Gabetty s Mihaelou Ursuleasou pro Sony Music. (Třeba 2. věta, plná energie a ostinátních patternů, je naprosto jedinečným zážitkem.) Hra Sol Gabetty sice nemá tolik vášně a temperamentu, jak to slyším a vidím u Alisy Weilerstein, za to má více nadhledu a citu pro styl.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie