pátek, 9. květen 2003

Heinrich Ignaz Franz von Biber: Battalia á 10, Requiem á 15 in Concerto

Napsal(a) 

booklet booklet
Z poslechu tohoto CD můžete mít úchvatný zážitek, ovšem pouze za jisté podmínky - že budete poslouchat každou skladbu zvlášť a nejprve si pustíte raději tu druhou, to jest Requiem . Každá ze skladeb byla nahrána sice stejnými interprety, avšak ve velmi rozdílných prostorách a rozdílnou technikou, a má tak naprosto odlišné zvukové kvality. První skladba, Battalie , zní jasně a průzračně, nástroje však byly snímány pravděpodobně velmi z blízka, takže je značně potlačen přirozený dozvuk. Uměle byl vytvořen také efekt přibližujícího se hlasu houslí v části Der Mars . Následující záznam Requiem á 15 in Concerto je premiérovou nahrávkou pořízenou v prostoru, pro který bylo Biberem psáno - v salcburské katedrále. Zpočátku nás zaskočí celkový zvuk, který v prvních okamžicích působí velmi zastřeně. To je ale pouhé zdání, které způsobuje spontánní srovnávání se stále ještě v uších znějící předchozí skladbou. Ve skutečnosti zní Requiem velmi živě, průzračně, naprosto vyrovnaně a autenticky, jako byste byli v katedrále sami přítomni. Zvuk orchestru je výborně vyvážený, hodně exponované žestě z něho nijak nevyčnívají. Vzhledem k tomu, že jde o živou nahrávku, je fascinující perfektní souhra všech interpretů. Pouze ze sboru se místy ozývají příliš výrazné a nepřesně koordinované sykavky. Jinak můžeme na zpěváky i instrumentalisty jen pět slova chvály - předvádějí nám soustředěný, bezchybný, hluboce muzikální výkon. Výtku si tedy zaslouží pouze dramaturgická stránka projektu, přinášející na jednom CD dvě zvukově nesourodé nahrávky. Škoda také, že jinak krásně vypravený booklet, ve kterém zaujme zvláště přesné znázornění rozmístění hudebníků na kůrech salcburské katedrály, neobsahuje žádné další informace o interpretech.

Kateřina Fojtíková

Za několik let trvání prokazuje firma Alia Vox mimořádnou kvalitu svojí produkce téměř každým svým projektem. Řadu nahrávek věnčí ocenění důležitých časopisů a nedivil bych se, kdyby recenzovaná nahrávka dopadla podobně jako biberovský projekt s Missou Bruxellensis (AV 9808), jehož ústřední postavou je také charismatický Jordi Savall . Nyní přišel se světovu premiérou nahrávky Biberova Requiem á 15 in Concerto . Dramaturgicky zajímavým, i když poněkud překvapivým doplňkem je skladatelova Battalia á 10 , jejíž vojenské inspirace dokládají už názvy jako Der Mars , Die Schlacht nebo skvělé závěrečné Lamento der Verwundten Musquetirer . Kabinetní ukázkou známého Biberova smyslu pro hudební nadsázku je oddíl Die liederliche Gesellschaft von allerley Humor s půvabnými disonancemi. Battalia by však plně nezazářila nebýt vynikajícího provedení Savallova orchestru Le Concert des Nations . Neméně zdařilý výsledek lze konstatovat i u Requiem. Vícesborové schéma skladby přirozeně umocnilo autentické prostředí salcburské katedrály. Smuteční mše, zahájená pro tu dobu příznačně působivým nástupem tympánů, naplnila při rozmístění interpretů do pěti míst celý obrovitý prostor chrámu a chápu producentský tým, že podlehl pokušení zdůraznit katedrální představu o zvuku, kterou měl asi i tvůrce. Tento historicky poučený koncept má však jedno úskalí - zajímavé jednotlivosti ztrácejí očekávanou ostrost a přesnost. Určitý kompromis zvolili Reinhard Goebel a Paul McCreesh při novodobé rekonstrukci Missy Salisburgensis (1998, nově na SACD v roce 2003, Archiv Produktion 471632-2), jejímž základem je právě Biberova hudba. Zde je například dozvuk snímáním a zpracováním zvuku zmírněn a hudební struktura je pak čitelnější. Co se týká instrumentální úrovně, jsou obě nahrávky rovnocenné. Pěvecky by bylo třeba analyzovat jednotlivé hlasy, některé jsou lepší u Savalla, jiné zase u konkurence. Bylo by to však v podstatě zbytečné, neboť obě Biberovy duchovní kompozice je třeba vnímat komplexně už proto, že je autor chápal vícesborově, skupinově. Za zmínku stojí velmi dobrá výtvarná a obsahová úroveň bookletu, což je u Alia Vox samozřejmostí.

Luboš Stehlík

A znovu Jordi Savall . A stále precizní, inspirativní, noblesní. Precizní v rytmu, souhře, ladění. Inspirativní v dramaturgii a interpretačním řešení. Noblesní ve zvuku a přednesu. Stačilo by rovnou udělit pět H, ale sluší se svůj názor vysvětlit a verdikt obhájit. A proč ne rovnou Tip? To je tak! Kdyby Savall zůstal v rámci tohoto CD jen u Biberových instrumentálních opusů a souboru Le Concert des Nations , vůbec bych s nejvyšším oceněním neváhal. Nádhernou cyklickou skladbu Battalia zkomponoval Biber v roce 1673 - tedy tři roky po odchodu z Kroměříže do Salcburku - a tentýž rok ji poslal svému kroměřížskému příteli Pavlu Josefu Vejvanovskému. Kompozice začíná půvabnou sonátou. Druhou částí vystavěl Biber poctu humoru, neboť zde dochází k polytonálním zápletkám s předepsanou hrou dřevem smyčce, až mnohem později označovanou col legno. Šestá část je reakcí na bitvu a sedmá na nářek raněných. Do tohoto programního cyklu vložil Biber vzpomínky na kroměřížské působení a hru lidových hudeckých kapel, které jistě dobře znal. Celá Battalia je přímo vystavěna na lidové harmonii a frázování. Soubor Le Concert des Nations se ujal nelehkého nastudování s nadšením a dravostí. Skladba tak bezezbytku dostala, oč žádala. Stěžejním titulem CD je však Requiem , které Biber zkomponoval jako reakci na úmrtí salcburského arcibiskupa Maximiliána Gandolpha v roce 1687. Do díla vložil celého svého génia, právě tu veličinu, která ho přivedla k odchodu z vedoucí pozice v biskupské kapele v Kroměříži do stejné funkce, avšak na dvoře nesrovnatelně velkorysejšího arcibiskupa salcburského. Skladba plná nádherných imitačních postupů, převratných modulačních řešení a svítivých melodických linií v trompetách předběhla svoji dobu o mnoho desítek let, aby posléze více jak 300 let setrvala v prachu zapomenutí. K novodobé světové premiéře ji pozvedl Jordi Savall - a rovnou v těch místech i s touže prostorovou dramaturgií, kde prodělala svoji premiéru dobovou, tedy v salcburském dómu - s vynikajícím souborem historických nástrojů La Capella Reial de Catalunya . Celý soubor (v čele se Savallem), rozdělený do pěti skupin, se dokonale zorientoval v akustických kvalitách katedrály a rytmicky bezchybně reagoval v rámci prostorového zvukového efektu. A to je zřejmě důvod zvýšené opatrnosti všech účinkujících neudělat chybu, nenaskočit pozdě (nebo brzy) do fráze, nenarušit vratkou koexistenci mnoha zúčastněných. Za téměř absolutní dokonalost technickou a zvukovou zaplatili daň v podobě částečné ztráty momentální nálady, hravosti, nadšení pro věc. Poslední krůček je vždy tím nejtěžším.

Josef Šebesta

Vydavatel: Alia Vox / Classic

Stopáž: 57:23

Nahráli: Le concert des Nations, La Capella Reial de Catalunya, Jordi Savall

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.