Tibicines, umělecký vedoucí Igino Conforzi, La Stagione Armonica, Sergio Balestracci. Produkce: Gian Andrea Lodovici. Text: A, N, F. Nahráno: 15. 12. 2003 v kostele Santa Maria Assunta, Villa Lagarina – provincie Trento, Itálie. Vydáno: 2008. TT: 52:28. DDD. 1 SACD M. A. T. Music Theme Licensing NCA 60192 (distribuce Bohemian Music Service).
Každé provedení a natočení Biberovy Salcburské mše je mimořádným počinem – díky mimořádnosti skladby samotné, díky jejím nárokům i historii. Až v sedmdesátých letech minulého století se hlavně podle použitého papíru, rukopisu kopisty a obsazení s flétnami a hoboji zjistilo, že skladba nebyla určena k vysvěcení salcburského dómu roku 1628, ale patrně k oslavě jedenáctistého výročí založení salcburského arcibiskupství roku 1682 a že jejím nejpravděpodobnějším tvůrcem není Orazio Benevoli, ale Heinrich Ignaz Biber. Missa Salisburgensis je jedním z výjimečných děl světové chrámové hudby nejen díky svým monumentálním prostředkům, ale také díky vrcholnému užití vícesborovosti. Je totiž komponována pro třiapadesát hlasů rozdělených do sedmi samostatných sborů, z toho pěti sborů s party vokálními a instrumentálními a dvou trubačských sborů. Mši by bylo možno dlouho rozebírat, například plastické využití všech hlasů v sólech a sborech, soutěžení vokálních hlasů s nástroji, výjimečné zvukové a barevné kontrasty, velké i malé, ale nesmírně účinné změny nebo hudebně-rétorické figury. To vše činí dílo nadmíru obtížným při provedení, jak jsem sama mohla poznat například na koncertě ansámblů Musica Antiqua Köln a Gabrieli Consort & Players v londýnské katedrále sv. Pavla v červenci 1997, po němž byla mše natočena; CD pak společnost Deutsche Grammophone vydala až v roce 2003. Ve stejném roce tuto Biberovu mši a moteto Plaudite tympana natočily italské soubory La Stagione Armonica a Tibicines s dirigentem Sergiem Balestraccim . Londýnský snímek je razantnější a sevřenější, více zdůrazňuje prostorové kontrasty, je zvukově monumentálnější (například generální bas je obsazen vícenásobně). Italská nahrávka má zřetelněji natočené sólisty, kteří mají barevnější hlasy, je celkově románsky uvolněnější a šťavnatější. Je škoda, že přiložený booklet opakuje jen základní informace o mši a jejím skladateli a neobsahuje více informací o revizi a transkripci díla od dirigenta Sergia Balestracciho (například je navíc oddělen jeden smyčcový sbor), ani o projektu Biber kontra Benevoli věnovaném hudbě v době salcburského arcibiskupa Parida Lodrona, v jehož rámci v Itálii poprvé zazněla a pak byla natočena Biberova Salcburská mše, což však lze nalézt na internetu. To ovšem nesnižuje kvalitu nahrávky obou italských souborů, která rozhodně zasluhuje pozornost.
Body: 5 z 6
