pondělí, 20. prosinec 2004

Heinrich Ignaz Franz Biber: Die Rosenkranz-Sonaten

Napsal(a) 

booklet booklet
Sbírka Růžencových sonát má v dějinách hudby výsadní postavení. Vezmeme-li v úvahu nejen technickou stránku věci, ale i obsahovou, jedná se o nejpozoruhodnější instrumentální cyklus před Bachem, dokonce z duchovního hlediska ještě závažnější. Samozřejmě najdete i jiné houslové skladby ovlivněné mimohudebními náměty, ale dovolím si tvrdit, že žádná nedosahuje ve své provázanosti a sugestivnosti výpovědi "Rosenkranz-Sonaten". Za skladatelova života sice slavily větší úspěch jeho jiné ("světské") opusy, moderní doba však znovu objevila jejich nádheru. Andrew Manze naštěstí dává přednost intimitě provedení dvou interpretů a Biberovo poselství tak předává ve své největší síle, neboť tajuplnost těchto skladeb plných scordatur je v meditativnosti a pokorném sdílení "božské krásy". A nemusí to být zrovna vázáno na osobní modlitbu. Prostě stačí se zklidnit a otevřít srdce, duši a uši - to ostatní udělá Biber a jeho interpreti. (Zvláštní hodnotu bude mít tento titul pro ty, kteří byli účastni v červenci koncertu obou umělců v pražském břevnovském klášteře v rámci Letních slavností staré hudby, na kterém zazněly tři sonáty tohoto cyklu.) Poslouchat Andrewa Manzeho (a Richarda Egarra ) je zvláštní zážitek. Přehrál jsem si nahrávku několikrát a pokaždé mě zaujalo něco nového, byl jsem okouzlen houslistovým neokázalým projevem, jenž se ve své prostotě blíží hranici geniality. Sonáty nahrálo několik jeho kolegů. Ale pro mě byli v tu chvíli Goebel a Holloway zapomenuti. A to nemluvím o nepřekonatelně zahrané Passagalii . Jako bonus zařadila firma na druhou desku krátký houslistův výklad s ukázkami o scordatuře. Titul doporučuji všem, kdo mají rádi housle, baroko a Bibera; obzvláště pak všem studentům našich uměleckých škol.

Vydavatel: Harmonia Mundi USA / Classic

Stopáž: 72:35 + 68:56

Nahráli: Andrew Manze - housle, Richard Egarr - varhany, cembalo, Alison McGilivray - violoncello

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.