Heino Eller: Neenia

Ellerova tvorba je v dobrém slova smyslu syntetická. Jeho melodika je bezesporu ovlivněna ruskou či estonskou lidovou hudbou a zároveň je znát, že prošel důkladným poznáním tradice a evropské hudby. Jakožto vystudovaný houslista se věnoval především instrumentální hudbě.

CD je výběrem z Ellerových skladeb pro smyčcový orchestr. Ačkoliv mezi vznikem nejstarší a nejnovější skladby na nahrávce je takřka čtyřicet let, žádných velkých stylových proměn mezi nimi není. Lyrická suita (Lriline sit) (1945) vznikla jako výraz smutku ze smrti manželky za německé okupace. Spíše než melodikou či jednotlivými nápady přitahuje celkovou melancholickou atmosférou a perfektní formální stavbou. Stejně jako některé další skladby je však poněkud jednotvárná na poslech – především z důvodu použití převážně homofonní faktury hudby, bez nějakých sól, pauz či oddechových míst. Obě starší díla – Eleegia (1931) a titulní Neenia (1928) – jsou zvukově mnohem přitažlivější. To je dáno jednak vynalézavou instrumentací (častá sul ponticella, u Elegie zapojení harfy) a jednak projasněním faktury (jednohlas). Pět kusů pro smyčcový orchestr (1953) a Symfonietta (1965 až 1967) mají do značné míry neoklasicistní ráz a působí dosti akademicky. Nádhernou výjimkou je poslední věta z Pěti kusů („Píseň rodné země“), která díky svému hymnickému charakteru a krásně vyklenuté melodii vyznívá až neseversky vřele. Tallinn Chamber Orchestra spolehlivě řídí Tönu Kaljuste . Hudbě, jež je svým duchem pokorná a výrazem náladotvorná, slouží, a to je dobře.

Vydavatel: 2HP Production

Stopáž: 67:28

Nahráli: Tallinn Chamber Orchestra, Tönu Kaljuste

Body: 4 z 6

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější