úterý, 27. květen 2003

György Ligeti: Melodien, Komorní koncert, Klavírní koncert, Mysteries of the Macabre

Napsal(a) 

booklet booklet
Teldec je po labelech Wergo a Sony Classical další firmou, která přináší rozsáhlejší edici Ligetiho díla. Série čtyř nahraných skladeb zde vytváří - v kontextu vývoje autorova kompozičního jazyka - pozoruhodný dramaturgický plán. Zahrnuje totiž skladby z let 1970 - 1988, což je období, kdy docházelo k poměrně radikálním proměnám v Ligetiho přístupu k volbě vyjadřovacích prostředků a jejich strukturálnímu formování. Melodien (1971) spolu s Komorním koncertem (1970) byly napsány v těsném závěsu a lze je de facto vnímat v úzké návaznosti na Ligetiho tvorbu ze 60. let. Toto období bývá asi nejčastěji spojováno s pojmem mikropolyfonie, tedy techniky, která velkým počtem nezávislých hlasů a hustým rytmickým děním vytváří jakousi iluzi stojaté, ale vnitřně neustále se proměňující barevné plochy. Komorní koncert - jak již název napovídá - navíc proti tomuto plošnému barevnému myšlení exponuje koncertantní hlasy jednotlivých nástrojů, nezávislé, sólistické. Při poslechu tak vlastně vnímáme jakousi "polyfonii na druhou" - neustále se proměňující orchestrální plochu a zároveň pásmo 13 sólových nástrojů, které permanentním střídáním vytvářejí úžasně rozmanitý a vnitřně členitý sólový part. Taková kompoziční sazba klade zejména nárok na permanentní kontrolu dynamiky a absolutní vyváženost souboru jakožto "ansámblu sólistů". Zejména v závěru skladby Melodien je dokonale slyšet, jak se s tímto nárokem Schönberg Ensemble vyrovnal - jednotlivé barvy artikulačně i dynamicky nádherně splývají do takřka magické plochy přelévající v sobě nepřeberné odstíny a barevné kombinace.

Klavírní koncert je již svědkem zmiňovaného Ligetiho stylového přerodu. Z neznatelného rytmického "chvění" mnoha nezávislých instrumentálních hlasů v minulých skladbách zde najednou zaznívají jasně akcentovaná rytmická pásma a zřetelné melodické linie probíhající v jakýchsi granulovaných kvantech. Kromě extrémních nároků na sólového pianistu spočívá výzva kompozice zejména směrem k precizní rytmické artikulaci. Asko Ensemble působí v tomto směru extrovertněji, dravěji než Schönberg Ensemble, což je jistě dáno samotným charakterem hudby, ale celkově se tato vlastnost promítá hlavně do zvuku, ostrého, přesně cíleného.Mysteries of the Macabre je suitou tří árií policejního ředitele z opery Le Grand Macabre (1991). Mužský hlas v této nově zinstrumentované partituře nahradila trubka. Skladba působí na CD jako regulérní "bonus" a to i přesto, že její provedení (hlavně v úsecích s lidskými výkřiky) bere místy dech. Svou závažností však tato suita nedosahuje kvalit ostatních skladeb.

Poslední poznámka míří ke zvukové kvalitě alba, která je výjimečná. Při skvělém a vyrovnaném zvukovém obrazu ansámblu i sólistů lze totiž vnímat i nejjemnější zvukové detaily vázané na jednotlivé nástroje, a to včetně přirozených "ruchů". Takovéto pojetí zvuku vlévá celému albu obrovsky živou atmosféru, která při soustředěném poslechu působí - prostě magneticky.

Vydavatel: Teldec Classics / Warner Music

Stopáž: 64:05

Nahráli: Pierre-Laurent Aimard - klavír, Peter Masseurs - trubka, Schönberg Ensemble, Asko Ensemble, Reinbert de Leeuw

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.