(Revueltas, Carreňo, Estévez, Márquez, Romero, Ginastera, Castellanos, Bernstein)
Simón Bolívar Youth Orchestra of Venezuela, dirigent Gustavo Dudamel. Produkce: Christian Leins, Sid McLauchlan. Text: A, N, F, Š. Nahráno: live, 1/2008, Centro de Acción Social por la Musica, Sala Simón Bolivar, Caracas. Vydáno: 2008. TT: 75:57. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 7457 (Universal Music).
V případě desky s latinskoamerickou hudbou, když je jejím neopakovatelným interpretem Gustavo Dudamel a Venezuelský mládežnický orchestr Simona Bolívara , nejde v pravém slova smyslu o kritiku, jako spíše o nadšené představení nahrávky. Dirigent se svým tělesem dobývá svět. Deska se záznamem živého vystoupení v Caracasu v lednu 2008 dokládá, proč tomu tak je. Dudamel je mimořádně charismatický, temperamentní a nadaný umělec s nakažlivým elánem, se zřejmou silnou muzikalitou. Energický mladík se stal už před více než šesti lety novou, mimořádně nadějnou tváří prestižního labelu Deutsche Grammophon, což samo o sobě už znamená docela dost. Podle desek (a ostatně mimo jiné i podle vzpomínky na jeho pražské vystoupení s Českou filharmonií v roce 2004) je smělé možné tvrdit, že je skutečně a prokazatelně umělcem s obrovským potenciálem a nadprůměrnými schopnostmi, umělcem, který bude s největší pravděpodobností spoluurčovat světové hudební dění, nikoli uměle vytvořenou hvězdou. Latinskoamerické album nazvané Fiesta – slavnost – hýří rytmy, silou a barvami. Je tu v jakoby různých aranžmá či autorských verzích typická hudba dané oblasti, roztančená, temperamentní, expresivní, trochu exotická, charakteristicky instrumentovaná, ale i křiklavě rytmizované a příkré Mambo z West Side Story Leonarda Bernsteina. A je tu až naturální nestylizovaná hra výborně sehraných entusiastických instrumentalistů. Těleso vzniklo ze sociálního projektu, který měl za cíl prostřednictvím aktivního provozování hudby pomoci chudým dětem využívat volný čas. Venezuela do něj dokázala zapojit velké množství mládeže. Mezinárodně proslulé těleso, host renomovaných festivalů, je tedy pověstnou špičkou ledovce. Mládežnické orchestry obecně a tento venezuelský velmi výrazně oplývají hráčskou suverenitou a emocionálním nábojem, tedy hodnotami, které ne všechny profesionální dospělé a zavedené orchestry dokáží udržovat a prezentovat za všech okolností. Rutina je slovo, které v Dudamelově sestavě jakoby neexistuje. Dynamicky vyhrocenou, až agresivně gradovanou skladbu Sensemayá od mexického klasika Silvestra Revueltase dirigoval Dudamel i při zmíněném pražském koncertě. Hudba ztvárňuje afrokaribský rituál zabití hada. Dirigentův projev obsahuje jakousi skoro až úpornou umanutost, která je ovšem výrazem jeho muzikálnosti, technické připravenosti a síly osobnosti, danost, která ho nutí vystupovat naléhavě a autoritativně, i když vůbec ne sebestředně. Dudamelův orchestr ovšem umí také jinou výrazovou polohu než jen barbarské rytmy. Dokladem jsou například romantizující Symfonické variace Margariteňa venezuelského autora Inocenta Carreňa.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
