Česká filharmonie, Zdeněk Mácal – dirigent, Danielle Halbwachs – soprán, Renée Morloc – alt, Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala – sbormistr. Produkce: Tomoyoshi Ezaki. Text: japonsky. Nahráno: live, 8. – 9. 5. 2008 (Session&Live), Rudolfinum, Praha. Vydáno: 2008. TT: 22:50, 58:50. DSD. 2 SACD EXTON/Octavia Records Inc. OVCL-00370. Alternativa: Supraphon (ČF, V. Neumann, G. Beňačková, E. Randová, Český filharmonický sbor, J. Veselka). Resonance (Chor und Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, R. Kubelik, E. Mathis, N. Procter, W. Schubert).
Gustav Mahler věnoval této symfonii celých sedm let, kdy po řadě pochybností a úprav předložil dílo na svoji dobu vskutku neobvyklé, které se setkalo spíše s odmítnutím především odborné veřejnosti. Historicky je ovšem doloženo, že Josef Bohuslav Foerster, který v té době pobýval se svojí manželkou pěvkyní Bertou v Hamburku, byl jedním z velmi mála vstřícných kritiků po premiéře symfonie v Berlíně roku 1895 pod taktovkou autora. Využitím sóla i sboru, kde Mahler sáhl k milované sbírce Chlapcův kouzelný roh i k německému básníku Klopstockovi a text doplnil vlastními verši, dodává tomuto symfonickému dílu další rozměr ucelené umělecké výpovědi s tématem vzkříšení, které dalo podtitul celé skladbě. Myšlenky o zrodu i zániku byly příznačné pro celý závěr 19. století a objevují se i v dalších hudebních, výtvarných či literárních dílech. Provedení dnes velmi oblíbené 2. symfonie Gustava Mahlera Českou filharmonií pod vedením Zdeňka Mácala v nahrávce z května 2008 přináší kromě velmi emocionální hudby i jisté otazníky. Filharmonici sice svítí svými smyčci, ale v dechové sekci už cítíme mírné či větší rozpaky, občasné zaváhání v nástupu a drobné zdůraznění jiné sekvence, což se nutně projevuje na celé stavbě interpretace. Ostatně určitá opatrnost se jeví i ve zvoleném tempu, např. ve srovnání s téměř třicet let starou nahrávkou ČF s Václavem Neumannem je to zcela zřejmé. Nejde ani tolik o celkový čas jako o vzájemnou důvěru, která ze starší nahrávky zřetelně dýchá, tady je patrná spíše vzájemná ostražitost. V 1.větě vstupní kontrabasy, žestě, houslové sólo, to vše je za pomyslným závojem zahalujícím radost ze hry. Ve 2. větě se už podání filharmoniků a dirigenta očividně konsolidovalo a příjemné Andante s tanečním charakterem vyhovuje hráčům daleko lépe, některé melodie a rytmy zde připomínají totiž spíše Dvořákovu tanečnost nežli Mahlerovy německé současníky. Dlužno přiznat, že 2. symfonie klade na interprety velké nároky, je to dílo rozsáhlé a komplikované, nicméně spolupráce se sólistkami Danielle Halbwachs a Renée Morloc je výborná a také Český filharmonický sbor Brno prokazuje opět svoje mimořádné kvality. Nahrávka v konečném hodnocení vyznívá přece jen optimisticky a počáteční rozpaky stírá slavnostní a radostný závěr. Bezchybná technika SACD tento dojem jen potvrzuje.
Body: 4 z 6
