čtvrtek, 21. březen 2002

Gustav Mahler: Symfonie č. 9

Napsal(a) 

booklet booklet
Zdeněk Mácal často zdůrazňuje, že typický rys českých orchestrů je "měkkost a zpěvnost" - a jeho pojetí ukazuje, že to myslí vážně a že na tom opravdu je kus pravdy. Přitom nejde o žádné namyšlené spoléhání na "české specifikum", ale o vzácný příklad umělecké poctivosti. Mácalův Mahler není melancholicky zahleděn do nekonečných dálek a délek. V porovnání s nahrávkami světových orchestrů je v ní jakoby méně existencialismu, ale je hřejivě zlidštěný a přitom ne prvoplánový. Nedýchá z něj mrazivé absolutno, ale jakási člověčenská vlídnost. Mácal bezhlavě nesoupeří s Vídeňskými či Newyorskými filharmoniky, ale dokonale využívá možností, které má. Jistá těžkopádnost sice prozrazuje, že orchestr má své limity, celkový dojem to ale nenarušuje. Díky pečlivému prokreslení hlasů neztrácejí obě pomalé věty napětí a neutápějí se v mlhách. Jde o sdílný a věrohodný snímek s bohatou výrazovou škálou.

Vydavatel: Music Vars

Stopáž: 79:20

Nahráli: Symfonický orchestr hl. m Prahy FOK, Zdeněk Mácal

Body: 4 z 6

Jindřich Bálek

Od roku 2004 pracuje v Českém rozhlase, z toho deset let v Redakci kulturní publicistiky a od roku 2014 v Redakci vážné hudby. Zabývá se hudební dramaturgií, kritikou i publicistikou. Pochází z Teplic, kde vystudoval gymnázium; je absolventem Institutu základů vzdělanosti UK, a oboru filosofie na FF UK v Praze.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.