čtvrtek, 3. říjen 2002

Gustav Mahler: Symfonie č. 7

Napsal(a) 

booklet booklet
Pracuje-li patrně nejlepší symfonický orchestr více než deset let s nejvšestrannější dirigentskou autoritou současnosti, nelze než od nich očekávat špičkové interpretační umění stojící na technické perfekci, neomylné muzikalitě a hudební inteligenci všech, kteří takové pracovní společenství utvářejí. Fakt, že Berlínští filharmonikové si mohou dovolit vydat živý záznam hráčsky i interpretačně tak náročného díla, jako je Mahlerova Sedmá symfonie , s výsledkem, kterým je zde recenzovené CD, mluví za vše.

Mahlerova Symfonie č. 7, která měla světovou premiéru na Jubilejní výstavě v Praze roku 1908, nevolá - ve srovnání s dalšími skladatelovými partiturami - po extrémně objemném interpretačním tělese, co do rozsahu, technické náročnosti a škály požadovaných výrazových a barevných nuancí si však s předchozími dvěma autorovými veledíly rozhodně nezadá. Claudio Abbado odkrývá polyfonní tkáň Mahlerovy partitury s mikroskopickou průzračností, v úžasné zvukové hloubce nahrávky je slyšet doslova každý hlas, takže symfonie zní navzdory svému obsazení až jakoby "komorně". Každá jednotlivost zde má promyšlený účel - ať je to příraz, jednou téměř potlačený a jinde vzatý do melodické linky, nebo přesně oddělované odtahy, které řada dirigentů, obzvlášť v první "noční hudbě" (II. věta ), ráda obětuje romantizujícímu serenádovému pastiche. Každá věta je kaleidoskopem jedinečných výrazových ploch, pečlivě tempově, výrazově i dynamicky odlišených, ploch, které vykazují logiku nejen ve struktuře té které věty, ale i celého symfonického cyklu. Je ohromující sledovat, jaký dynamický ambitus mají krajní, hudebně i myšlenkově závažné věty v porovnání s oběma nočními dostaveníčky a hrou stínů uprostřed (II.-IV. věta), kde i trojité fff může vyznít tiše.

Oproti tempově vyhrocenějšímu, zvukově opulentnějšímu a výrazově expresionističtějšímu Kubelíkovi a melodicky zpěvnému Neumannovi je Abbadovo pojetí odměřenější, s důrazem na zvukovou a barevnou diferenciaci partitury a poslechovou čitelnost její textury. Pro Abbada je Mahler symfonikem, který jednoznačně patří 20. století.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 78:07

Nahráli: Berliner Philharmoniker, Claudio Abbado

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.