pondělí, 23. prosinec 2002

Gustav Mahler: Symfonie č. 6

Napsal(a) 

booklet booklet
V sérii nahrávek Mahlerových symfonií v provedení Londýnských filharmoniků a Benjamina Zandera pro firmu Telarc přibyla další, monumentální Šestá . Je k ní připojen bonus: druhý disk obsahuje dvě podoby finální věty (původní a revidovanou verzi), na třetím disku je dirigentův rozbor s ukázkami na klavíru i v orchestrální podobě. Zander se zabývá symfonií podrobně, v kontextu vývoje druhu od dob Beethovenových, a poukazuje na styčné body mezi oběma skladateli, které byly pro vývoj symfonie zásadní. Přestože zná zevrubně celou genezi díla (nebo právě proto), není žádným zarputilým zastáncem ani podoby "Urfassung", ani poslední ruky. Připouští i možnost opačného řazení středních vět, jak je nejprve skladatel určil. Později svůj koncept proměnil, Zander se však domnívá, že obě řazení odpovídají - každá jiným způsobem - logice cyklu. V souhlase s přesvědčením, že Mahler je pokračovatelem symfonické koncepce Beethovenovy, jejímž východiskem i oporou je rytmus, zdůrazňuje tuto složku důsledně. Symfonie je tak oproštěna od romantické nalomenosti a roztříštěnosti, zásadní scelující element zároveň umožňuje velkorysost velkých gradací. Londýnští filharmonikové, patrně služebně nejmladší ze špičkových orchestrů světa (byl založen roku 1945) mají ve všech sekcích spolehlivé hráče, zní kompaktně v plénu i ve skupinách a dirigentovým přáním vycházejí vstříc. Připojená výbava Zanderových nahrávek je namířena poněkud výš, než stojí připravenost běžného publika: specialista si vezme ještě partituru, aby mohl sledovat výklad či detailněji posoudit rozdíl verzí. Ale i tomu, kdo takovou možnost nemá, není cesta k proniknoutí do struktury Mahlerovy hudby uzavřena, Zanderovo podání není nijak školometské. Tedy: není nezbytné umět noty. Zato však je třeba umět anglicky.

Vydavatel: Telarc / Classic

Stopáž: 54:26 + 64:26 + 79:43

Nahráli: Philharmonia Orchestra, Benjamin Zander

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.